RECENZE: 15 Heroines, Jermyn St Theatre – Digital Theatre Plus ✭✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje projekt 15 Heroines divadla Jermyn Street Theatre a platformy Digital Theatre Plus – online sérii monologů od 15 dramatiček pro 15 hereček, inspirovanou antickými mýty.

15 Heroines 

Jermyn Street Theatre a Digital Theatre Plus

Pět hvězdiček

Rozpis představení naleznete zde

Když římský básník Ovidius před 2 000 lety napsal své Listy hrdinek (Heroides), vrhl ironické a podvratné světlo na několik opomíjených a nepochopených hrdinek řecko-římských mýtů (a pár dalších ženských postav). Prostřednictvím dopisů jim dal hlas v legendách, kterým dosud dominovali mužští hrdinové od Odyssea a Herkula až po Iásóna a Aenea. Projekt 15 Heroines divadla Jermyn Street Theatre jde ještě dál: oslovil 15 předních dramatiček, aby tyto příběhy převyprávěly nebo nově uchopily v sérii monologů. Výsledkem jsou čtyři hodiny strhujícího divadla, natočeného živě a streamovaného online.

Hry, které jsou od dnešního dne zveřejňovány ve třech blocích po pěti, vykazují velkou rozmanitost v přístupu k adaptaci. Některé zůstávají relativně věrné Ovidiovi, jiné příběhy aktualizují či zcela přetvářejí, přičemž zdůrazňují jejich současnou relevanci v otázkách rasy, ženské identity, mužského násilí, sexu a vztahů. Díky stručným textovým úvodům, které nastíní děj, není nutné znát Heroides ani samotné mýty, ačkoliv je nám připomínáno, že původní příběhy sahají zhruba 3 000 let zpět do kultur Středomoří, Blízkého východu a Afriky.

Patsy Ferran jako Ariadna. Foto: Marc Brenner

První blok s podtitulem The Labyrinth (Labyrint) spojuje monology inspirované ženami v životech dvou největších mužských hrdinů, Thésea a Iásóna. Najdeme zde hru String od Bryony Lavery, v níž si sečtělá Ariadna v podání Patsy Ferran (hrající s odtažitou neoblomností) doslova i metaforicky pohrává s provázkem (a teorií strun) poté, co ji Théseus opustil, když mu pomohla zabít jejího nevlastního bratra Minotaura. Poté se přesuneme k její sestře Faidře, kterou hraje Doña Croll ve hře Timberlaka Wertenbakera Pity the Monster. Ta spíše než po pouhé touze po nevlastním synovi, jak ji líčili Euripidés, Seneca a Ovidius, touží pomstychtivě přesvědčit mladého muže, aby se vzepřel konvencím a ztratil sebekontrolu.

Sophia Eleni jako Láodameia. Foto: Marc Brenner

Podobně jako Ariadna byla i Fyllis (Nathalie Armin) ve hře Samanthy Ellis I’m Still Burning zklamána „přitažlivým“ mužem, kterému pomohla, ale dokáže překonat pocit hanby a lítosti – opět v souladu s Ovidiovým vyprávěním – a prosadit své já a nezávislost. Olivia Williams je vynikající jako další zhrzená žena, Hypsipylé, ve hře Natalie Haynes Knew I Should Have. Zuří sama na sebe, že potřebuje svého manžela Iásóna, který ji opustil kvůli Médeii, a snaží se rozpomenout, že je sama o sobě silnou vůdkyní s vlastní ženskou armádou. Nakonec se do popředí dostává samotná vražedkyně dětí Médeia ve hře Juliet Gilkes Romero The Gift, kde Nadine Marshall předvádí intenzivní výkon, ze kterého mrazí v zádech.

Olivia Williams jako Hypsipylé

Druhý soubor monologů, The War (Válka), začíná úžasně invenční aktualizací méně známého příběhu Láodameii, která má strach o svého manžela odcházejícího do trojské války. Ve hře Charlotte Jones Our Own Private Love Island nahrává náctiletá manželka vojáka video vzkaz na svůj Mac; Sophia Eleni v této roli podává vtipný a okouzlující výkon, který je v závěru srdcervoucí. V kuse The Cost of Red Wine od Lettie Precious se Ann Ogbomo jako Oinóné proměňuje od prosby k hněvu a výčitkám, když hledá způsob, jak se vzpamatovat z toho, že ji „krásný parchant“ Paris odvrhl ve prospěch ženy s domněle vyšším statusem.

Jemima Rooper jako Bríseovna. Foto: Marc Brenner

Abi Zakarian skvěle přetvořila příběh Bríseovny, „konkubíny“, kterou Agamemnón ukradl Achilleovi během trojské války. V Perfect Myth Allegory exceluje Jemima Rooper jako cílevědomá, možná až psychopatická byznysmenka, která místo aby byla pouhým majetkem, přebírá kontrolu a tvoří si vlastní příběh na úkor mužů. Ve hře Will You? dává Sabrina Mahfouz nový rozměr příběhu Orestovy milenky Hermiony, která byla muži rovněž využívána jako politická figurka. Rebekah Murrell zde působivě ztvárnila mladou ženu, která se během výslechu úřady staví proti nespravedlivým systémům a mužskému násilí. Na závěr Hannah Khalil nově interpretuje příběh Pénelopy, která po válce zůstala doma u přeslenu a odmítala nápadníky, zatímco její manžel Odysseus bloudil po Středozemí. V Watching the Grass Grow se Pen v podání Gemmy Whelan ptá sama sebe, proč se cítí tak zoufale a závisle, když se jí manžel neozývá poté, co se o dva dny opozdil z teambuildingového výjezdu.

Indra Ové jako Déianeira. Foto: Shonay Shote

Dalších pět Ovidiových dopisů se spojuje ve třetí části nazvané The Desert (Poušť). Tu otevírá strhující výkon Indry Ové ve hře April De Angelis The Striker, inspirované příběhem Herkulovy manželky Déianeiry, která čekala doma, zatímco on bojoval s příšerami a sváděl ženy. Zde je z ní manželka fotbalisty, která na slunci popíjí retsinu a chystá se zničit svého muže tím, že „vyklopí pravdu“ skupině novinářů. Ve hře The Choice se Stella Duffy drží více předlohy při evokaci Dido. Ta nebyla jen tragickou kořistí opuštěnou Aeneem, ale uprchlicí, která díky odhodlání a inteligenci vybudovala město a stala se královnou Kartága; Rosalind Eleazar ji hraje s neochvějnou tvrdostí.

Eleanor Tomlinson jako Kanaké. Foto: Marc Brenner

Isley Lynn se citlivě dotýká moderního tabu ve hře A Good Story, v níž Kanaké (Eleanor Tomlinson) poskytuje stále znepokojivější televizní rozhovor o vztahu pod drobnohledem veřejnosti. V Girl on Fire rozplétá Chinonyerem Odimba příběh Hyperméstry, která neuposlechla příkaz zabít svého manžela, a přetváří jej ve svědectví o hrůzách mužského násilí i o naději. Nicholle Cherrie jej krásně interpretuje skrze kombinaci písní a slov. Hra Lorny French I See You Now je důstojným finále – variuje populární příběh lesbické básnířky Sapfó, která se zamiluje do mladého muže, a rámuje jej jako silný a drásavý příběh o zradě a zkušenosti imigrantů.

Martina Laird jako Sapfó. Foto: Marc Brenner

Chvílemi vtipná, často dojemná – 15 Heroines je fenomenální sbírka monologů v režii Adjoy Andoh, Toma Littlera a Cat Robey. Ačkoliv každá hra vznikla nezávisle, mnohá témata se opakují: od ničivé moci fám po strach a děs, který nevyhnutelně provází lásku, i schopnost žen určovat svůj vlastní osud. Ovidius napsal Heroides tak, aby byly přednášeny jako monology, ale přestože daly ženským postavám hlas, recitovali je samozřejmě muži. Nyní, v novém pojetí od žen pro ženy, uvádí 15 Heroines věci na pravou míru.

Tři bloky monologů budou streamovány v konkrétních časech mezi 9. a 14. listopadem 2020. Podrobnosti najdete na jermynstreettheatre.co.uk.