RECENZE: Vánoční koleda, divadlo Old Vic ✭✭✭✭✭

Rhys Ifans jako Ebenezer Vydřigroš v inscenaci Vánoční koleda v divadle Old Vic. Foto: Manuel Harlan Vánoční koleda

The Old Vic

4. prosince 2017

Pět hvězdiček

Vstupenky zde Je to takřka tradice, že divadla přes léto vytahují Shakespearovy komedie, ale jakmile teploty klesnou, odevšad se začnou sypat oznámení o nových nastudováních Vánoční koledy. Letošní rok je na ně obzvláště bohatý – od muzikálů až po parodie. A nyní přichází tato novinka – nová adaptace Dickensovy klasiky z pera Jacka Thorna (který se proslavil scénářem k Prokletému dítěti) v divadle The Old Vic.

Vše začíná velmi klasicky, ne-li přímo kouzelně – po vstupu do sálu vítají diváky uvaděči ve viktoriánských kostýmech s podnosy plnými vánoček a mandarinek. Okamžitě na vás dýchne sváteční atmosféra. Mírně opožděný začátek onoho večera se nakonec ukázal jako pozitivum, protože plynule přešel v prodlouženou viktoriánskou jam session a herecký soubor podpořil náladu večírku tím, že procházel mezi diváky způsobem, který nebyl zrovna historicky věrný, ale o to zábavnější!

Soubor Vánoční koledy v divadle Old Vic. Foto: Manuel Harlan

Tradiční kukátkové hlediště prošlo proměnou; díky sedadlům přímo na jevišti vznikla centrální křižovatka herní plochy. Ze země vyjíždějí skelety dveřních rámů tvořící pokoje a Vydřigrošovy pečlivě střežené pokladnice zapadají do podlahy jako zakopaný poklad. Ze stropu visí obrovský hrozen lamp, které vyplňují rozlehlý prostor divadla a obklopují jednu větší lucernu, jež se stává ústředním motivem celého představení.

Jak show pokračuje, získává až dechberoucí filmový ráz. Malá kapela podkresluje scény skutečně dojemným soundtrackem a osvětlení Hugha Vanstona je, mírně řečeno, mimořádné. Nechybí nádherně výtvarně zpracované obrazy, včetně Marleyho ducha (znepokojivě hrozivý a na scéně až příliš krátce!) či pohřebního příchodu Ducha budoucích Vánoc.

John Dagleish (Bob Cratchit) ve Vánoční koledě v divadle Old Vic. Foto: Manuel Harlan I přes temnější momenty se inscenace nebojí hřát a radovat z tohoto příběhu. Vzhledem k tomu je možná překvapivé, že jednou z nejsilnějších stránek této Koledy je snaha vyhnout se klišé. Tradičním „Humbugem!“ se zde šetří – i když mnohé z nejlepších replik naštěstí zůstaly, včetně Vydřigrošova obvinění, že Marleyho duch je jen následkem „zkaženého žaludku, ne záhrobí“. Dokonce i Malý Tim je osvěžujícím způsobem zbaven přehnaného sentimentu; Toby Eden ho na tomto konkrétním představení hrál s odzbrojující odhodlaností (a na svůj věk s neuvěřitelnou profesionalitou). Vydřigrošovo vánoční veselí pak vtipně sklouzává až k pantomimické grotesce, zejména při způsobu transportu hostiny do Cratchitova domu, u kterého člověk jen stěží věří, že prošel přes předpisy o bezpečnosti práce.

Pokud jde o hlavní postavu, Rhys Ifans je jako Ebenezer Vydřigroš vynikající. Jeho verze slavného lakomce působí spíše mrzutě, až s jakousi hluboko zakořeněnou zatrpklostí. Ifansův Vydřigroš, starý dříve, než by musel, se přirozeně a nevědomky vrací do své minulosti. Tíha života mu padá z ramen a v hlase se mu mění tón, když se scény odehrávají nejen před ním, ale přímo kolem něj, a on v nich občas přijímá roli svého mladšího já.

Zbytek souboru se mezi svými rolemi pohybuje téměř s přízračnou lehkostí. Vydřigrošovu dávnou lásku Belle, které je zde dáno mnohem více prostoru a důstojného zakončení než obvykle, hraje s grácií a energií Erin Doherty. Golda Rosheuvel je okouzlujícím Duchem přítomných Vánoc s neochvějným, leč vřelým vystupováním.

Soubor Vánoční koledy v divadle Old Vic. Foto: Manuel Harlan

Tato adaptace naznačuje, že lidé jako Vydřigroš se lakomci nerodí, ale stávají se jimi vlivem okolí. Ebenezerova minulost je zde vykreslena mnohem barvitěji než jen letmé záblesky v jiných produkcích. Vidíme tyranského otce-marnotratníka, který mladého syna co nejdříve posílá pracovat, zatímco rodinu dál vrhá do dluhů. Tento raný vliv předznamenává zbytek hrdinova života a vrhá stín na těch pár šancí na štěstí, které se mu naskytnou. K vykoupení Vydřigroše nakonec dotlačí osud malého chlapce – ale není to ten, kterého bychom čekali. Navíc Thorne přidal zajímavou scénu, kde je Ebenezerovi připomenuto, že změna charakteru je závazek na celý život… nikoliv jen na Vánoce.

Mezi vším tím strašením a koledováním se však skrývá hlubší poselství. Dickens napsal Vánoční koledu v reakci na návštěvu školy pro chudé v Londýně a Thorne chce tuto linku ve svém vyprávění jasně akcentovat. „Copak nejsou věznice?“ vrčí Vydřigroš na skupinku dobročinných koledníků. „Jestli raději zemřou, měli by to udělat a snížit tak přebytek populace.“ Když se jeho názor začne měnit a on se dozví o osudu Malého Tima, vztekle vyjede na Ducha přítomných Vánoc s tím, že Tim „byl jenom malý kluk“. Ona odpovídá, že takoví jsou vždycky – jen malí kluci. Ve světě úspor a neustálých škrtů nejsou tyto věty věcí minulosti ani viktoriánskými výstřednostmi, na které se můžeme dívat s odstupem. A to je mnohem mrazivější než celý nebohý Marley. Navzdory tomu, že jde o strašidelný příběh, vše končí patřičně vesele – hudbou, tancem a šikovně načasovanou výzvou, abychom při odchodu sáhli hluboko do vlastních kapes. Výsledkem je publikum, které se vyhrne do londýnských ulic s pocitem, že Vánoce jsou skutečně tady. Závratně radostná, mistrovsky zpracovaná a společensky uvědomělá – je to bezpochyby ta Koleda, kterou byste o těchto Vánocích měli vidět.

KOUPIT VSTUPENKY NA VÁNOČNÍ KOLEDU V DIVADLE OLD VIC