RECENZE: A Tale of Two Cities (Příběh dvou měst), Regent's Park Open Air Theatre ✭

Soubor inscenace Příběh dvou měst. Foto: Johan Persson Příběh dvou měst (A Tale of Two Cities)

Regent’s Park Open Air Theatre

14. července 2017

1 hvězdička

Rezervovat vstupenky

Inscenace Příběh dvou měst plnila titulky novin ještě před svou premiérou. Objevily se totiž zprávy o rodinách s dětmi, které opouštěly hlediště kvůli násilí a vulgaritám.

Hra byla v reakci na tento poprask následně upravena, a přesto se v den mé návštěvy (kdy v dohledu nebyla téměř žádná dítě) mnoho diváků po přestávce do hlediště nevrátilo. Nebylo to však kvůli přílišné hrubosti, ale prostě proto, že to bylo špatné.

Jedná se o nesmírně chaotickou produkci, která se snaží překlenout propast mezi knihou z roku 1859 a současností a hledá paralely mezi pařížskou chudobou 50. let 19. století a moderním uprchlickým táborem v Sangatte.

Nicholas Karimi jako Sydney Carton. Foto: John Persson Inscenace nepochopitelně míchá moderní oděvy s oblečením z 18. století a dickensovské dialogy staví vedle brechtovského uvádění scén. Působí to, jako by tvůrci zkusili na zeď naházet všechno možné a čekali, co se uchytí. Výsledkem je divácky náročný zážitek, a to nepočítám ani úmornou tříhodinovou délku představení.

Zápletka příběhu je komplikovaná i za nejlepších okolností a roztříštěnost této produkce k srozumitelnosti nijak nepřispívá. Ti z nás, kteří měli to štěstí a pořídili si program, se v ději dokázali orientovat, ale slyšel jsem mnoho diváků, kteří se po první polovině plné skákání mezi lokacemi a postavami cítili naprosto ztraceni.

Patrick Driver (Manette), Foyinsola Ighhodalo (Malá Lucie), Jude Owusu (Darnay) a Marieme Diouf (Lucie). Foto: Johan Persson

Obrazovky v areálu divadla se mohly využít k objasnění děje, namísto promítání klipů současných postav, jako je Donald Trump (což se v současnosti zdá být snad povinnou podmínkou pro schválení jakékoliv hry).

Ačkoliv je politické poselství, o které se hra pokouší, chvályhodné, je podáno hlučně a bez špetky jemnosti, přičemž herecký ansámbl často sklouzává k přehrávání. Timothy Sheader (režisér) a Matthew Dunster (scénárista) jsou oba zkušení a talentovaní tvůrci; je těžké pochopit, co se zde stalo, že vznikl takový propadák.

Nicholas Khan jako Monsignor. Foto: Johan Persson

Největším světlým bodem je hudba (která paradoxně v programu není nikde podepsána), jež dodává atmosféru a napětí i tam, kde na scéně chybí.

Jude Owusu je upřímný a dojemný jako Charles Darnay, zatímco Nicholas Karimi odvádí skvělou práci v drásavém závěrečném monologu jako jeho anglický protějšek Sydney Carton. Je to však bohužel případ „příliš málo a příliš pozdě“.

Scéna od Fly Davisové je zajímavá – trojice přepravních kontejnerů, které se otevírají a odhalují různá pozadí. Nicméně tato rozlehlá kovová šeď nijak nepomáhá inscenaci, která postrádá emoce, jasný tón i kontext.

Možná se to uvádí jako Příběh dvou měst, ale pro mě a diváky kolem byl tento večer příběhem jedné (hvězdičky).

VSTUPENKY NA PŘÍBĚH DVOU MĚST