RECENZE: Herecké vize – Scénické skici: Ženy

Večer krátkých her Actor Awareness: „Ženy“ Pondělí 10. dubna, 19:30 Tematické večery typu „scratch nights“ pořádané platformou Actor Awareness jsou stále oblíbenější. Speciálně tento večer na téma „Ženy“ obdržel přes 100 námětů, z nichž byly vybrány čtyři nejlepší. Ryze ženská síla! Všechny hry musely napsat i režírovat ženy, měly stopáž 15 minut a obsazení maximálně tří herců. Skici se hrály pouze jeden večer před vyprodaným sadištěm ve Spotlight Studios na Leicester Square. Večerem provázela skvělá začínající komička Kelly Convey, která sklízí nadšené kritiky od titulů jako Chortle nebo Time Out. „22“ – autorka: Brigid Shine   * * * * Hrají:  Gemma Mcmeel (Dr. MacFeeley), Lisa Macgregor (Michelle), Alicia Barban (Gemma)

Hra „22“ od Brigid Shine je chytře interaktivní, muzikální a vtipný kus s mrazivým podtextem ženské svobody volby a práva na potrat. Děj se odehrává v nemocnici, kde se mladá žena chystá na ukončení těhotenství, doprovázena komicky dotěrnou lékařkou a oporou v podobě nejlepší kamarádky.  Vybídnutí publika k použití sociálních sítí (nebo k nahlédnutí do „Twitter brožury“ pro technofoby mého typu) není jen chytrým nástrojem pro zapojení diváků, ale zdůrazňuje, jak moc jsme fixovaní na naše telefony a jak mocná sociální média mohou být – během představení se na obrazovce objevují tweety typu „chovejte se k ženám jako k lidem schopným rozhodovat o svém vlastním těle“. Gemma McMeel, Lisa MacGregor a Alicia Barban jsou velmi nadějné mladé herečky, přičemž McMeel vyniká čistým a výrazným vokálem v a capella písních, které celé vystoupení otevírají i uzavírají.

Kus „22“ byl fantastickým zahájením programu; byla jsem jako ryba na háčku, kterou McMeel, MacGregor a Barban přitáhly hned svým příchodem na scénu.

„Homefront“ – autorka: Rosie MacPherson   * * * Režie: Vicky Hitchin Hrají: Euan Macnaughton, Charlotte East

„Homefront“ je temná, dynamická hra od Rosie MacPherson, která se zamýšlí nad dopady války na vojáka a jeho rodinu prostřednictvím rozhovoru dcery s otcem o tom, jaké to je zastřelit člověka. Jakýkoliv kus, který začíná vánoční koledou, si získá mou pozornost, ale v tomto případě byli největším přínosem herci. Euan Macnaughton i Charlotte East byli naprosto pohlceni svými vyčerpanými, trýzněnými a traumaty stíhanými postavami. Scénář byl místy velmi dojemný (obzvlášť se mi líbil trefný popis čaje jako „objetí v hrnečku“), ale v rovině příběhu jsem si nebyla vždy jistá, co se právě děje. Navzdory tomu měla energie vyzařující z obou protagonistů na publikum zjevný vliv.

„Come Die with Me“ – autorka: Vicki Connerty   * * * * * Hrají: Nigel Langley (David), Georgina North (Helen/máma), Linn Johansson (Rachel)

Z černé komedie „Come Die with Me“ od Vicki Connerty jsem odcházela s křečemi v tvářích od úmorného smíchu. Po smrti manžela si Helen přeje, aby byl ještě jednou s ní doma, a tak si nechá přivézt jeho rakev do obývacího pokoje přímo na konferenční stolek. Když se u ní sejde syn David a dcera Rachel, z původně smuteční události se stává čirá fraška. Connerty si mistrně zahrává s vašimi emocemi – v jednu chvíli jsem měla stažené hrdlo, když rodina dojemně vzpomínala na otce, a vzápětí jsem šla do kolen z Davidových sice odlehčených, ale naprosto nevhodných poznámek.

Skvěle napsané, výborně zahrané a s dokonalým komediálním načasováním – chtěla jsem přídavek!

„Walk of Shame“ – autorka: Emelia Marshall Lovsey   * * * Režie: Stephanie Silver Hrají: Suzy Gill

„Walk of Shame“ (Ulička hanby) je rozšířený monolog vyprávějící příběh zranitelné mladé dívky, kterou zneužije muž, v něhož špatně vložila důvěru. V hlavní roli se představila přesvědčivá Suzy Gill. Emelia Marshall Lovsey napsala velmi temný kus obsahující dosti popisnou scénu znásilnění, k němuž dojde poté, co je postava obviněna, že jen provokuje, a je v ní vyvolán pocit, že své tělo cizímu muži dluží. V porovnání s ostatními hrami mi tato přišla až příliš dlouhá a uvítala bych v textu více kontrastních, světlejších momentů, které by doprovodily takto drásavý scénář. Nicméně režisérka Stephanie Silver se k tomuto extrémně exponovanému a údernému tématu postavila citlivě, leč s velkou silou, a samotný dialog je odvážný a nevyhýbá se chladným detailům. Hra „Walk of Shame“ rozhodně upozornila na šokující útoky, kterými si ženy po celém světě prošly a stále procházejí. Při sledování mi bylo úzko, takže pokud to bylo cílem tvůrčího týmu, uspěli.

Po zhlédnutí těchto čtyř velmi odlišných krátkých her chápu, proč se tolik lidí chce zapojit do projektů Actor Awareness. Je to šance být součástí jejich úspěchu a získat příležitost předvést svůj talent v psaní, herectví i režii. Ráda bych viděla tyto kousky v delších verzích – například „22“ nebo „Come Die with Me“ by se na fringe festivalech rozhodně neztratily.

Další večer krátkých her bude na téma rasy, náboženství a kultury. Přihlášky se uzavírají 14. května. Pokud se chcete zapojit, navštivte webové stránky Actor Awareness na www.actorawareness.co.uk