RECENZE: Andrea McArdle v 54 Below, Broadway ✭✭✭✭✭

Ray Rackham recenzuje Andreu McArdle v show Confessions of a Broadway Baby v klubu 54 Below na Broadwayi.

Andrea McArdle

Confessions of a Broadway Baby

54 Below, Broadway

5 hvězdiček

Webové stránky 54 Below

Co děláte, když vám sirotek Annie oznámí, že už je babičkou? Andrea McArdle mapuje svůj život na prknech Broadwaye i léta mimo záři reflektorů, která uplynula od doby, kdy se z dětské herečky stala hvězdou hitu roku 1977. Dokazuje přitom, jak skvělý přístup, radost ze života a neuvěřitelný hlas dokáží nejen udržet hvězdnou kariéru, ale také zajistit lásku publika po téměř pět desetiletí. Její nejnovější show Confessions of a Broadway Baby, která se nedávno dočkala rezidence v broadwayském „supper clubu“ 54 Below, byla naprostým triumfem!

Za doprovodu hudebního režiséra Steva Marzulla u klavíru zahájila McArdle večer písní „There’s No Business Like Show Business“ (z muzikálu Annie Get Your Gun). Skrze kolekci dojemných i neuvěřitelně vtipných historek a nádherně zaranžovaných písní využila následujících 75 minut k tomu, aby dokázala, že v showbyznysu se opravdu nic jiného nevyrovná. Večer protkaný historkami o lidech jako Sir Cameron Mackintosh (který jí dal moudrou radu, že kterákoli představitelka Annie může hrát Eponinu, ale na Fantinu už potřebujete hvězdu), Carol Channing či Dorothy Loudon, byl oslavou přiznání umělkyně, která si prošla skutečně vším, od A do Z.

Od ďábelsky neposlušné dětské hvězdy (McArdle otevřeně přiznává, že právě kvůli jejímu chování při zkoušení Annie má každé dětské obsazení od roku 1977 svého dohlížitele), přes dospívající broadwayskou herečku, která se měla stále co učit, až po čtyřicátnici hrající třiadvacetiletou (přátelé jí tehdy přezdívali „Kráska stará jako čas sám“); McArdle bere diváky na cestu sebeobjevování a nefalšované upřímnosti. Připomíná nám, s jakou bravurou a osobitostí dokáže interpretovat díla geniálních broadwayských skladatelů. V repertoáru nechyběl nikdo – od Berlina po Sondheima, od Hermana přes duo Kander a Ebb až po Hamlische či Billyho Joela. Nikde však není Andrea McArdle více doma než u hudby Strouse a Charnina pro muzikál Annie. Přechod z písně „New York, New York“ do skladby „NYC“ z Annie dal divákům poprvé nahlédnout na dívku, kterou si kdysi zamilovali a s níž vyrůstali. Píseň „Maybe“ pak všem připomněla, proč se stala miláčkem Broadwaye. A než dozpívala „Tomorrow“, měla v hrsti celý sál a radostně vzkřísila ducha Broadwaye, který už dnes v této podobě neexistuje.

Milým překvapením byla pocta další dětské hvězdě, Judy Garland. S odkazem na film Rainbow z roku 1978, kde McArdle ztvárnila mladou Judy (a pod dohledem Lorny Luft, dcery Judy Garland, která seděla přímo v hledišti), McArdle doslova zářila v hitech jako „Zing! Went the Strings of My Heart“, „The Trolley Song“ a samozřejmě „Over the Rainbow“ (což byla píseň, která pro Judy znamenala totéž co „Tomorrow“ pro Andreu). McArdle působila upřímně dojatě bouřlivým potleskem a Lorna Luft osobně vedla standing ovation uprostřed show. Byl to jeden z mnoha nádherných momentů večera.

V mistrném závěru show zazpívala klasiku Barbry Streisand z pera Marvina Hamlische s textem Alana a Marilyn Bergmanových:

„Je možné, že tehdy bylo vše tak prosté?

Nebo snad čas přepsal každý řádek?

Kdybychom měli šanci to všechno prožít znovu,

řekni, udělali bychom to?“

Ano, Andreo. Po tomto neuvěřitelně krásném večeru v hudebním aranžmá Steva Marzulla a s tebou u kormidla – udělali!