RECENZE: Angry, Southwark Playhouse ✭✭✭✭

Tyrone Huntley ve hře Angry v divadle Southwark Playhouse. Foto: Matt Martin Photography Angry

Southwark Playhouse

16. února 2018

Čtyři hvězdičky

Rezervujte zde Dva herci vcházejí do malého sálu „Little“ v Southwark Playhouse. Zatímco diváci usedají na všech čtyřech stranách jeviště, dvojice se na sebe pasivně agresivně a beze slova měří. Postupně jsou čím dál neklidnější, probodávají se zuřivými pohledy a s rostoucím napětím kolem sebe krouží, jako by i sebemenší pohyb mohl vyvolat útok. Jejich hrací prostor je zapuštěn do podlahy pod osvětlenou mříží, což v tomto uspořádání silně evokuje atmosféru těsně před boxerským zápasem. Poté napětí konečně praskne, dojde k hlasité výměně názorů a jeden z nich odchází. Ten druhý zůstává osamocen a zahajuje první z monologů, které tvoří hru Angry, nejnovější počin Philipa Ridleyho.

Všech šest monologů je genderově neutrálních a mají v sobě jistou nadčasovost – postavy nezmiňují konkrétní místa ani přesná data. Díky této nejednoznačnosti si oba herci mění role při každém představení. Během tohoto konkrétního večera „ona následuje jeho“ a výsledek je vskutku zajímavý. Ačkoliv jsou texty identické, pohlaví i etnikum herců vnáší do interpretace mnoho podtextů. Lze předpokládat, že každý z nich přináší do scén zcela odlišný pohled a publikum si tak domýšlí jiné souvislosti.

Georgie Henley ve hře Angry v divadle Southwark Playhouse. Foto: Matt Martin Photography Tato herecká dvojice může být pro někoho nečekanou volbou; ona se proslavila jako dítě ve velkorozpočtové adaptaci Letopisů Narnie, zatímco on je známý především ze světa muzikálů. Nenechte se však zmást – oba jsou vynikajícími charakterními herci, kterým by tento styl práce náramně slušel i nadále.

Jakmile překonáte počáteční překvapení z toho, že představitelka Lucie Pevensieové používá peprnou mluvu, Georgie Henley předvede osvěžující a přirozený výkon. Tentokrát dostala monology, které skvěle ukazují její komediální talent – nejkratší scéna večera, morbidní historka o nepovedeném tahu městem, je v jejím podání pravděpodobně tím nejlepším z celého kusu. Je jí svěřena i srdcervoucí závěrečná a nejdelší scéna „Air“, v níž je naprosto strhující. Ve všech výstupech je Henley ostrá, inteligentní a nesmírně zábavná, čímž potvrzuje svou ohromnou hereckou všestrannost.

Tyrone Huntley ve hře Angry v divadle Southwark Playhouse. Foto: Matt Martin Photography Její protějšek, Tyrone Huntley, se zde odklání od muzikálového žánru, který ho proslavil, a působí neuvěřitelně charismaticky. Nejvíce vyniká v tradičněji pojatých monologických vyprávěních, kde si diváky získává svou sympatičností a zdánlivým klidem, aby je následně šokoval drsností situací. Oba herci suverénně drží pozornost publika a vtahují nás do miniaturních světů, které na moment vytvářejí. Jsou zkrátka fantastičtí. Večer jako celek však není úplně vyrovnaný. Když je Angry v nejlepší formě, je výjimečná, ale jindy sklouzává k průměru, což je u autora Ridleyho formátu zklamáním. Titulní monolog „Angry“ rozjíždí večer poněkud zapomenutelným a frustrujícím způsobem. Silné momenty jsou však úchvatné; v kusech „Air“ a „Bloodshot“ v podání Huntleyho vystupuje do popředí Ridleyho talent pro plíživě zneklidňující vyprávění. Každou scénou prostupuje fascinující temnota.

Georgie Henley ve hře Angry v divadle Southwark Playhouse. Foto: Matt Martin Photography

Zvukový design by zasloužil trochu doladit, protože v opakovaném a bezúčelném lekání diváků není nic moc objevného, ale světelná mříž Cassie Mitchell je využita velmi chytře – pomocí záblesků a blikání efektně značí změny prostředí. Režie Maxe Lindsayho bere v úvahu víceúrovňové hlediště a dbá na to, aby o nic nepřišel žádný z diváků.

Nejde sice o Ridleyho nejextrémnější dílo, ale samo o sobě je to fascinující koncept s fantastickými hereckými výkony. Kvůli dvěma z nejpřekvapivějších hereckých výkonů poslední doby stojí tato inscenace rozhodně za vidění. Tyto monology, z nichž každý představuje ucelený mikrosvět, se nepochybně stanou vyhledávaným materiálem pro herecké konkurzy – a zcela právem. Jak je pro Ridleyho typické, z Angry sálá něco znepokojivého, co vám zůstane v hlavě ještě dlouho po cestě domů. Překvapivá, neklidná, ale hluboce fascinující hra Angry je důstojným přírůstkem do Ridleyho tvorby.

Hraje se do 10. března 2018

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA ANGRY V SOUTHWARK PLAYHOUSE