RECENZE: Brawn, prostor Surgeons Hall, Edinburgh Fringe ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Brawn, kterou napsal i odehrál Christopher Wollaton v prostoru the Space at Surgeons Hall v rámci festivalu Edinburgh Fringe.

Brawn, theSpace @ Surgeon's Hall, Edinburgh Fringe

22. srpna 2018

4 hvězdičky

Ať už náhodou nebo záměrně, na letošním Fringe jsem viděl řadu děl, ve kterých se autoři a performeři zaměřili na vliv médií a ideálů dokonalosti na duševní zdraví a vnímání vlastního těla. Hra Brawn, kterou napsal a v níž exceluje Christopher Wollaton, je v této diskuzi velmi vítaným příspěvkem.

Ryan tráví většinu času v otcově garáži, kterou si předělal na posilovnu. Cvičí až do úmoru a postupně se tak izoluje od rodiny, přátel i své přítelkyně. Trpí tělesnou dysmorfofobií a pocitem, že nikdy nedosáhne onoho vysněného ideálu. Během padesáti minut představení Wollaton vystupuje bez trička a při promluvě k divákům intenzivně posiluje. My jako diváci sice vidíme perfektně vypracovanou postavu, ale právě tím, že nás vyzývá k pozorování, naplno vyniká tragédie jeho stavu. Zatímco si Ryan buduje „six pack“, ve skutečnosti se uzavírá do hluboké samoty. Inscenace trefně ukazuje, jak může nevinné špičkování, povrchní soudy a mediální obrazy destruovat lidskou psychiku.

Hra působí velmi osobně, jako by vycházela z přímé zkušenosti autora. Pokud by to duševní i fyzická kondice dovolila, možná by stálo za to zajít v textu ještě dál a závěrečnou pasáž vygradovat v naprosto pohlcující a až nepříjemně intenzivní trénink. Je obdivuhodné, když se muž odhodlá o těchto tématech mluvit nahlas. Během produkce navíc probíhá sbírka pro charitativní organizaci MIND, což je samo o sobě pádným důvodem, proč mít v hledišti plno.