RECENZE: Broken Wings, Theatre Royal Haymarket ✭✭

Matthew Lunn hodnotí Broken Wings, nový muzikál od Nadima Naamana a Dany Al Fardan v Theatre Royal Haymarket.

Soubor muzikálu Broken Wings. Foto: Marc Brenner Broken Wings Theatre Royal Haymarket

2. srpna 2018

2 hvězdičky

Musím se přiznat, že mi tvorba Gibrana Chalíla Gibrana, libanonsko-amerického básníka a filosofa, jehož dílo inspirovalo tento muzikál, nebyla příliš známá. Po zhlédnutí Broken Wings, příběhu jeho první lásky a toho, jak o ni přišel, jsem se cítil nucen prozkoumat jeho dílo a trochu lépe ho poznat. Tento muzikál nabízí letmé pohledy do jeho života, na jeho lásky i charakter a divák zažívá chvíle nefalšovaného potěšení z bohatě vykreslených obrazů Bejrútu na přelomu století. Hudba je nádherná, dílo je upřímné a jeho témata jsou obdivuhodná – v dnešní skličující době je třeba zatleskat každému počinu, který brojí proti tomu, aby se s ženami nakládalo jako se zbožím. Přesto je jeho vážné zobrazení lásky poněkud neuspokojivé, dobro a padoušství postav příliš zjednodušené a celkový dojem hovoří o promarněném potenciálu, i když možná ne tak, jak bylo zamýšleno.

Rob Houchen a Nadim Naaman v Broken Wings. Foto: Marc Brenner

Muzikál začíná u Gibrana ve středním věku (Nadim Naaman), který promlouvá ze své pracovny v New Yorku 20. let. Žije navenek pohodlný život, přesto ho trýzní neutuchající smutek. Vysvětluje, že se jako mladý muž (v podání Roba Houchena) vrátil z Ameriky do Bejrútu, který se od jeho dětství nezměnil, a zamiloval se do dívky jménem Selma Karamy (Nikita Johal). Rychle se mezi nimi rozvine neobyčejná láska, ale osud si pro ně nachystal něco krutého. Selmin otec (Adam Linstead), dobrosrdečný a vážený muž, je totiž svázán společenskými tlaky vyšších vrstev Bejrútu. Když zlý biskup Bulos Galib (Irvine Iqbal) požádá o její ruku jménem svého sobeckého synovce Mansoura (Sami Lamine), otec musí souhlasit. Milenci se rozdělí a Selma se provdá za Mansoura. Když však její otec onemocní, mladý Gibran se vrací do jejího života s devastujícími následky.

Poměrně mě zaujaly poznámky v programu od dirigenta Joea Davisona, který popsal současnou klasickou instrumentaci jako „obraz Gibranova Libanonu jako vzpomínku, náčrt jeho vlasti“. To je podle něj umocněno tím, že orchestr je „umístěn na scéně a přímo vyvěrá z Gibranova newyorského studia“. Rozhodnutí situovat New York 20. let do zadní části pódia, zatímco scény z Libanonu se odehrávají v popředí, je zdařilé a hudbě nelze vytknout vášeň ani pocity bolestné nostalgie, které vyvolává.

Soubor muzikálu Broken Wings. Foto: Marc Brenner

Texty písní a libreto však obsahují až příliš mnoho neobratných obratů, kde krásné postřehy (například přirovnání lásky k větvím cedru) přebíjí přehnané vysvětlování. Neustále jsem měl pocit, že mi je říkáno, co mám cítit, místo aby mi to bylo ukázáno. Houchen i Johal byli v hlavních rolích velmi schopní a jsou to silní zpěváci, přesto mě nedokázali přesvědčit o tom, proč k sobě Selma a Gibran tak neúprosně tíhnou – v tomto směru odvádí většinu práce Naamanův silný výkon v roli staršího Gibrana. V druhé polovině slyšíme Selminy vášnivé monology o podrobení žen, které jsou samy o sobě silné, ale v kontextu příběhu neúplné bez dialogu. Je to typické pro to, co je na jejich vztahu tak frustrující – nemluví spolu, ale činí prohlášení; projevují si city, aniž by ukázali cokoli z hravosti, humoru nebo intelektuální blízkosti, co by nám ukázalo, co pro sebe znamenají. Přestože si muzikál pohrává s vyhlídkou na „lásku na první pohled“, neudělal dost pro to, aby mi ukázal, že jejich vášeň byla něčím víc než jen mladickou touhou dvou laskavých, leč nepříbuzných duší.

Nikita Johal, Adam Linstead a Rob Houchen v Broken Wings

Zobrazení biskupa a Mansoura, záporáků celého kusu, přineslo další problémy. Spolu s Nadeemem Crowem v roli Gibranova spolužáka Karima to byly nejzábavnější výkony, částečně proto, že byly prokreslenější, než jim scénář přiznával. Neustále je nám předkládáno, že biskup je vtělené zlo a všechny ovládá. Přesto působí občas až zvláštně sympaticky, když kárá svého synovce za to, že Selmu citově zanedbává, a zjevně na něj neudělá dojem poznámka, že její potíže s početím dítěte jsou známkou podřadnosti. Mansour je zase spíše bezohledný a sebestředný než vysloveně krutý – je to rozmazlené a naivní dítě. Oba muži jsou nepochybně nepříjemní, ale dílo se příliš vyhýbá přirozenému závěru, že jsou produkty své společnosti. Toužil jsem po tom, aby se Bejrút vynořil jako antihrdina příběhu, jako místo, které je zároveň úrodnou půdou pro olivovníky a tajné schůzky, a zároveň zčernalé temným srdcem neměnnosti. Tato myšlenka zůstává na okraji, a muzikál by byl mnohem silnější, kdyby ji autoři plně rozvinuli. Místo toho občasná vyobrazení neomalené krutosti společnosti zůstávají nevyužitá a zdají se být pouze prostředkem k umocnění tragédie milostného příběhu Gibrana a Selmy.

Nikita Johal jako Selma v Broken Wings. Foto: Marc Brenner Broken Wings je dílo vytvořené z čisté lásky k tématu a jeho hudba je požitkem. Přesto je ústřední milostný příběh na pozadí Bejrútu přelomu století nepřesvědčivý a mnohem méně působivý než občasné záblesky života v samotném městě.