RECENZE: Dear Octopus, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Milovaná chobotnice (Dear Octopus) od Dodie Smithové, která se právě uvádí v sále Lyttleton v londýnském Národním divadle.

Ariella Elkins Green, Dharmesh Patel, Billy Howle a Amy Morgan. Foto: Marc Brenner Dear Octopus

The National Theatre (Lyttleton), Londýn.

14. února 2024

4 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY Inscenace hry Dodie Smithové z roku 1938 v režii Emily Burnsové rezonuje rodinnými třenicemi i láskou. Rodina Randolphových se schází pod společnou střechou, aby oslavila padesáté výročí svatby Dory a Charlese, a setkávají se tu hned čtyři generace. Nechybí dlouholeté sváry, tajemství, nevyslovené touhy i příležitosti k usmíření a oslavě. Dějová linka je sice prostší a při tak velkém počtu postav jsou některé z nich nevyhnutelně méně prokreslené, ale síla kusu tkví v dialozích Smithové, které jiskří břitkými poznámkami. Herecký soubor je naprosto přesný. Jednou z hlavních hvězd je však i točna Frankieho Bradshawa – jeho scénografie dokonale zachycuje zašlou slávu rodinného sídla s vybledlými a loupajícími se tapetami, o nichž máte pocit, že se nikdy nezmění, stejně jako rodina sama.

Soubor inscenace Dear Octopus. Foto: Marc Brenner

V čele rodiny stojí matriarcha Dora v podání vynikající Lindsay Duncanové. Její nádherný hlas hladí jako karamel, i když zrovna trousí jízlivé poznámky na adresu své starší sestry Belle v podání neméně skvělé Kate Fahyové. Elegantní a vždy perfektně nalíčená Nora přemítá o nebezpečí, které hrozí, když „takovou tvář vytáhnete do deště“. Nádherná je scéna, kdy Belle promlouvá s Charlesem (v důstojném a tolerantním podání Malcolma Sinclaira) a otevřeně hovoří o tom, že ho padesát let milovala, i o svých neúspěšných manželstvích. Hlavní pozornost publika se však upírá na vztah Fenny a Nicholase; jsou do sebe zamilovaní, což je pro zbytek rodiny veřejným tajemstvím. V podání Bessie Carterové a Billyho Howlea je to radost sledovat – hrozba žádosti o ruku od místního chovatele kuřat je nakonec přiměje k rozhovoru, na který celou dobu čekáme. V mnoha ohledech tvoří právě oni srdce celého představení.

Malcolm Sinclair a Kate Fahy. Foto: Marc Brenner

V tomto vybroušeném textu i hereckých výkonech najdeme mnoho krásných momentů, zejména způsob, jakým Nora rodinu sjednocuje a vzápětí je rozesílá plnit drobné úkoly, přičemž z ní láska přímo sálá. Inscenace je velmi noblesní a tempo plyne poklidně, i když se občas – podobně jako Nicholasův monolog o „milované chobotnici“ – odklání k odbočkám, což může být chvílemi frustrující. Na rozdíl od dalšího rodinného dramatu, které se v Národním divadle hraje (Till The Stars Come Down), je toto výrazně méně výbušná hra a sázky se nikdy nezdají být příliš vysoké.

Kate Fahy, Billy Howle, Lyndsay Duncan, Ariella Elkins Green, Isla Ithier a Amy Morgan. Foto: Marc Brenner

Jde však o sondu do života rodiny na prahu další války. Rozhlasové zprávy o Chamberlainově diplomacii a „míru pro naši dobu“ mezi přestavbami scén nám připomínají, jak křehké toto společenství brzy bude. Onen obrovský dům pravděpodobně během krátké doby zrekvíruje armáda a člověka napadá, kolik členů rodiny se v něm ještě kdy sejde k oslavě. Je to nesmírně dojemný a nostalgický kus.