RECENZE: Dick Whittington, London Palladium ✭✭✭✭✭

Douglas Mayo recenzuje velkolepou vánoční pantomimu Dick Whittington v London Palladium a s radostí oznamuje, že i on podlehl kouzlu tohoto příběhu!

Soubor inscenace Dick Whittington. Foto: Paul Coltas Dick Whittington

London Palladium

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky Loňská Popelka v London Palladium mě trochu zklamala, ale s potěšením mohu říci, že letošní produkce Dicka Whittingtona je výrazným zlepšením – zkrátila se stopáž, představení dostalo švih a celkově je mnohem přístupnější pro rodiny s dětmi.

Nigel Havers jako kapitán Nigel a Charlie Stemp jako Dick Whittington. Foto: Paul Coltas V London Palladium se v průběhu let objevilo mnoho verzí Dicka Whittingtona, v nichž zářily hvězdy jako Tommy Steele nebo Norman Wisdom. Tentokrát přišla řada na Charlieho Stempa, jehož hvězda stoupá závratnou rychlostí. Po uznání kritiky v muzikálu Half A Sixpence se Stemp brzy představí na Broadwayi v Hello Dolly!, ale zde jeho přívětivé vystupování dokonale sedí titulní roli. Jeho schopnost hrát roli „toho rozumného“ po boku kolegů, jako je Julian Clary, z něj dělá nezapomenutelného hrdinu.

Julian Clary jako Spirit Of The Bells (Duch zvonů). Foto: Paul Coltas

Když už mluvíme o Julianu Clarym, tento herecký koncert jednoho muže celému představení dominuje. Polovina rozpočtu musela padnout jen na velkolepé kostýmy od Hugha Durranta, ve kterých se Clary promenáduje scénu po scéně. Se svým suchým humorem je naprosto famózní. Nikdy jsem neviděl verzi Dicka Whittingtona, kde by Spirit of the Bells byl hlavní postavou, ale Clary vládne magií a jeho interakce s ostatními mě zalykaly smíchy.

Elaine Paige jako Queen Rat (Krysí královna). Foto: Paul Coltas

Britská muzikálová královna Elaine Paige se zhostila role zlé Krysí královny. Je to výkon, v němž si s přehledem utahuje i z vlastní kariéry. Je skvělé vidět Elaine zpět na tak velkém jevišti; scénu si podmaňuje s přirozeností rozené záporačky.

Ikonická divadelní legenda Nigel Havers se do letošní pantomimy vrací v o něco větší roli než loni. Letos se dokonce dočkal i několika kostýmních převleků. Dobrá práce, Nigeli!

Gary Wilmott je národním pokladem a upřímně mám pocit, že jeho postava Sarah Fitzwarren nevyužila jeho talent naplno. Nicméně jeho hudební číslo o londýnském metru ve druhém dějství bylo naprosto fenomenálním výkonem.

Ashley Banjo a skupina Diversity v Dicku Whittingtonovi. Foto: Paul Coltas

Paul Zerdin byl letos jako Idle Jack opět fantastický. Jeho práce s dětmi je přirozená a jeho optimistický projev dodává show ten správný náboj.

Ashley Banjo a skupina Diversity byli skvělí jako sultán a jeho poradci a Emma Williams byla okouzlující Alice Fitzwarren.

Gary Wilmot, Charlie Stemp a Emma Williams v Dicku Whittingtonovi. Foto: Paul Coltas

Gary Hind napsal několik skvělých původních písní, ale někdo by si měl promluvit se zvukařem – kapela místy přehlušuje texty. Ian Westbrook a studio 3D creations zaplnili obrovské jeviště Palladium kulisami, které z tohoto kusu dělají skutečně velkolepou podívanou, jež za ty ceny vstupenek stojí.

Režisér Michael Harrison a choreografka Karen Bruce si zaslouží gratulaci za svižný a zábavný večer, díky kterému se už teď těším na příští rok.

Uvádíme do 14. ledna 2018

KOUPIT VSTUPENKY NA DICKA WHITTINGTONA