RECENZE: Feast From The East, putovní Ink Festival v Headgate Theatre v Colchesteru ✭✭✭

Paul T Davies v recenzi hodnotí turné Feast From The East, festivalu Ink on the Road, v divadle Headgate Theatre v Colchesteru.

Feast From the East, Ink Festival on the Road.

The Headgate Theatre, Colchester

20. dubna 2019

3 hvězdičky

Rezervujte si vstupenky

S vtipným názvem odkazujícím na východní pobřeží se na turné vydávají některé z nejlepších nových krátkých her z festivalu Ink. Tento festival oslavuje žánr krátké hry a se sídlem v Suffolku uvádí díla autorů, kteří mají silné osobní nebo historické pouto k regionu Východní Anglie.

Jak už to u podobných večerů bývá, jde o pestrou mozaiku devíti her a váš osobní vkus ovlivní, který kousek vás osloví nejvíce. Nejznámějšími autory jsou Richard Curtis, který přispěl skečem Another Suitcase, Another Hall – vtipnou hříčkou o herečce pokoušející se zazpívat klasiku z Evity a režisérovi, který se stává poněkud posedlým oním kufrem – a Shappi Khorsandi. Její krátký monolog Nina’s Not OK představuje milostným trápením sužovanou mladou ženu a nabízí, jak se dalo čekat, několik skvělých hlášek. Obě tato díla však působí ve srovnání s ostatními hrami trochu nepatrně.

V podpoře nových talentů Ink Festival rozhodně boduje a zaslouží si uznání. I když to znamená, že pár kousků je možná až příliš dlouhých a autoři mají tendenci nám toho sdělit až moc, každá hra má v sobě velký potenciál pro další tvorbu. To platí zejména pro fascinující hru After Prospero od Marthy Loader, podobenství odehrávající se 400 let po Shakespearově Bouři, kde se sestry Ariel a Miranda setkávají na karu za svého otce Prospera. I když je text místy trochu překombinovaný, překypuje originalitou a nápady, přičemž mimo jiné nabízí aktuální varování před klimatickou krizí. Skvěle ji ztvárnily Amber Muldoon a Tessa Wojtczak, které podávají výborné výkony i v dalších hrách. Mým osobním favoritem byla hra Wellington od Scarlett Curtis, krásně reflexivní kus o rodinné lásce, ve kterém tři generace žen sledují královskou svatbu, a vynikající Mixed Up, vtipný a vnímavý monolog Jamese McDermotta, sugestivně podaný Willem Howardem, jedním z nejsilnějších herců souboru.

Howard se objevuje také ve hře The Sound Guy od Corina Childa, kde zvukař zhatí zásadní projev krajně pravicového politika (jde o jednu z mála her, která se příměji vyjadřuje k současným tématům). Této hře, stejně jako Bus Stop Dana Alluma, by prospěla jemná dramaturgická úprava, protože pointa u obou začne být jasná až příliš brzy. Invisible Irene od Jackie Carreira citlivě zachycuje pocity „neviditelnosti“ hrdinky středního věku při třídění šatníku. Hra That’s Great! od Shan Kitchener je poněkud nepřesvědčivý gay příběh pro tři herce, který působil trochu průhledně co do situace i struktury, byl však solidně zahrán a obsahoval několik vtipných obratů.

Vzhledem k turné je scénické provedení prosté, což možná odhaluje určitý nedostatek divadelnosti – všechny kousky by se daly snadno uplatnit jako rozhlasové hry. Důraz je zde však kladen především na text a kultivaci nových autorů. Festival stále hledá nové náměty, takže pokud si věříte, podívejte se na www.inkfestival.org, kde najdete více informací i zbývající termíny turné. Rozhodně stojí za vidění!