RECENZE: Grandma Saves The Day, New Wolsey Theatre ✭✭

Paul T Davies recenzuje inscenaci Grandma Saves The Day, vycházející z kreslených postaviček Ronalda Gilese, která se právě hraje v New Wolsey Theatre.

Obsazení Grandma Saves The Day. Foto: Robert Day Grandma Saves the Day!

New Wolsey Theatre, Ipswich.

1. května 2019

2 hvězdičky

Rezervujte lístky

V rámci své tradice „rock'n'rollových pantomim“ uvádí New Wolsey Theatre tento muzikál o rodině Gilesových, hvězdách nesmírně populárního komiksu Ronalda Gilese. Jeho svérázná rodinka debutovala v Daily Express v roce 1945 a v nedělníku Sunday Express vycházela až do roku 1991. Giles byl dlouholetým obyvatelem Witneshamu u Ipswiche a v centru města mu vzdali hold sochou legendární Babičky (Grandma Giles). Formálně nejde o jejich klasickou vánoční pantomimu, ale navazuje na jejich vyhlášenou tradici inscenací s herci-hudebníky. Z tohoto konceptu vzešly v minulosti vynikající kusy jako Once nebo Made in Dagenham, tentokrát však nápad poněkud pokulhává. Důvodem je především neotesaný a těžkopádný scénář Phila Wilmotta, kterému se nedaří vtisknout představení jasnější řád.

Rodina Gilesových se v roce 1987 stěhuje do obecního domu v Ipswichi, hned vedle snobských a ambiciózních Stinkletonových. Sledujeme příběh o nešťastné lásce mladé Bridget Gilesové a Larryho Stinkletona, prokládaný politickými spory levice a pravice. Od samého začátku máte pocit, že se nejdříve vybral seznam písní a scénář se k nim pak krkolomně narouboval – a pointy vidíte na kilometry dopředu. Paní Stinkletonová se jmenuje Eileen, takže vám hned dojde, že její nadržený manžel bude zpívat „Come On Eileen“. Její dcera Carol pokukuje po klukovi z prodejny hranolků a vy hned víte, že si o sobě myslí, že je Elvis. Babička v komiksu vůbec nemluví, ale tady dostala do vínku jedno slovo – „Gertcha“ – což je signál pro hitovku od Chas & Dave. Ano, je to přesně takhle prvoplánové.

Najdou se i pozitiva, zejména skvělá scéna a kostýmy Cleo Pettit, které naprosto přesně zachycují vizuál původního komiksu. Rodina Gilesových je tak pro pamětníky okamžitě rozpoznatelná a herecký soubor ze sebe vydává maximum. Guy Freeman je v roli zamilovaného Larryho k popukání, skvěle mu sekunduje Bridget v podání Grace Lancaster, Steve Simmonds coby Babička diváky vyloženě baví a Ben Goffe se jako Eric Giles předvádí ve skvělé formě. Mé socialistické já sice kvitovalo politické poselství muzikálu, ale nikdy se nedokážu smířit s tím, že Margaret Thatcherová zpívá „Killer Queen“ nebo „One Way or Another“, jakkoliv podání Alice Keedwell bylo precizní.

Vtipy jako by vypadly ze 70. a 80. let a patří spíše do žánru bláznivých komedií ve stylu Carry On. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ovšem už před čtyřiceti lety pořad Spitting Image nedělal podobný humor s mnohem ostřejším satirickým nábojem. Tohle představení je asi tak subtilní jako opilec, který se v sobotu večer v centru Ipswiche věší na sochu Babičky. Vedení New Wolsey však své publikum dobře zná. Divákům pod čtyřicet let show asi nic moc neřekne a pomáhá, pokud jste místní, protože vtipy jsou hodně lokální (další typický prvek pantomimy). Nutností je také znalost Gilesovy tvorby, která byla v komentování světového dění skrze jednu animovanou rodinku ostře satirická. Diváci, kteří do těchto kategorií zapadali, se náramně bavili a není pochyb o tom, že se tato produkce trefuje do vkusu tamního publika.

Hraje se do 18. května

REZERVOVAT VSTUPENKY NA GRANDMA SAVES THE DAY