RECENZE: Hello Norma Jean, divadlo Park Theatre ✭✭

Hello Norma Jeane

The Park Theatre

24. února 2016

2 hvězdičky

Marilyn Monroe zůstává jednou z nejvíce fascinujících a tajemných postav Hollywoodu – tolik milovaná davy, a přesto málokým skutečně pochopená. V mnoha ohledech ztělesňuje propast mezi soukromou a veřejnou identitou, což je téma, které tvoří jádro inscenace Hello Norma Jeane.

Hlavní hrdinkou je Lynnie (Vicki Michelle), starší dáma se slábnoucí pamětí a obrovským tajemstvím. Poté, co uteče z pečovatelského domu v Essexu, ji její vnuk Joe (Jamie Hutchins) vystopuje až do motelu v Los Angeles. Právě zde Lynnie odhalí, že je ve skutečnosti Marilyn Monroe a svou smrt před desetiletími pouze předstírala. Joe zoufale touží věřit, že je to pravda, mimo jiné i proto, že by to mohlo pomoci urovnat jeho vztah s násilnickým partnerem Scottem. Když se na scéně objeví „agent CIA“ Bobby (Peter McPherson) s tvrzením, že Marilyn hledá, Joe je přesvědčen. Brzy však zjistíme, že Bobby je jen herec najatý Lynnie, což vnáší pochybnosti o pravdivosti celého jejího příběhu.

Hra se dotýká řady náročných témat, včetně domácího násilí, demence a povrchnosti slávy. Je také prošpikována množstvím vtipných hlášek, z nichž některé jsou nesmírně zábavné, i když občas sklouzávají k humoru ve stylu britských komedií Carry On. Přestože má Hello Norma Jeane nepopiratelný potenciál jako řízná dramedie, nedaří se jí zcela naplnit slibný námět. Obsahuje sice několik vynikajících momentů, ale působí poněkud neuceleně; vývoj postav je potlačen na úkor vtipkování a dějových zvratů, kvůli čemuž dramatičtější pasáže občas působí trochu nuceně.

Velká část děje je věnována Joeovi a Lynnie, kteří pátrají po „důkazech“ její identity. V nejlepších momentech hry to slouží jako skvělý základ pro rozvoj výstředního, leč dojemného příběhu o babičce a vnukovi, kteří si navzájem pomáhají. Lynnie popisuje své odhalení jako „coming out“ a srovnání s Joeovým přiznáním vlastní sexuality je zde citlivě vykresleno. Joeova vina z toho, že babičku umístil do ústavu, je pak implicitním motivem, proč ji v jejím pátrání podporuje, i když má důvody o pravdivosti jejích tvrzení pochybovat.

Tyto momenty jsou však bohužel doplňovány méně obratnými nápady. Tématu domácího násilí, kterému má Joe čelit ze strany Scotta, se hra věnuje jen okrajově, zatímco Scottův předpokládaný románek s ex-partnerem je rozebírán velmi zeširoka. Joeův rodící se vztah k Bobbymu je sice motivován těmito útrapami, ale jejich citové pouto není dostatečně propracované, takže jejich vyznání lásky působí poněkud chladně.

Joeův vnitřní život dále komplikují pravidelné halucinace mladé Marilyn (Farrel Hegarty), které podle hry začaly ve chvíli, kdy ho Scott začal týrat. Potenciál tohoto nápadu podkopává zvláštní odtažitost mezi ní a Lynnie. Joeovy interakce s mladou Marilyn se nijak nevyvíjejí, a to ani ve chvíli, kdy se vyvíjí jeho vztah k babičce – což je promarněná příležitost ke srovnání identit obou postav. Ačkoliv je Vicki Michelle jako jadrná a přímočará Lynnie často brilantní, její verzi „Marilyn“ vidíme jen v občasných, jasně vymezených intervalech. Výsledkem je, že obě tváře její osobnosti zůstávají oddělené, což je u hry založené na znovuzískání identity dramaticky neuspokojivé.

Inscenaci však pozvedají čtyři solidní ústřední výkony. Vicki Michelle je velmi schopná komediální herečka a s Jamie Hutchinsem tvoří skvělý tým. Přestože občas zaváhala v textu, podala poutavý výkon, který s přibývajícími reprízami jistě ještě dozraje. Peter McPherson je sympatický Bobby, přesvědčivě nejistý navzdory své urostlé postavě, zatímco Farrel Hegarty kombinuje slušnou imitaci Marilyn Monroe s komickým výstupem v roli nesnesitelné televizní moderátorky. Největší pochvalu si zaslouží Hutchins, jenž Joeovu dramatickou i komediální úlohu obohatil o uvážlivý a divácky atraktivní výkon. Ocenit je třeba také scénu Zoe Hammondové; interiér malého sešlého motelového pokoje tvoří trefný kontrast k lesku a slávě Hollywoodu.

Hello Norma Jeane sice úplně nenaplňuje svůj zajímavý námět a trpí nedostatkem jemnosti, solidní herecké výkony a občasné skvělé momenty však z této hry dělají kousek, který stojí za vidění, pokud patříte mezi skalní fanoušky Marilyn Monroe. Hello Norma Jeane se hraje v Park Theatre do 19. března 2016.

Foto: Mia Hawk