RECENZE: In The Night Time (Before The Sun Rises), Gate Theatre ✭✭✭

Alex Waldmann a Adelle Leonce ve hře In The Night Time Before The Sun Rises. Foto: Bill Knight In The Night time before the Sun rises.

Gate Theatre

Pondělí 8. února 2016

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Nina Segal napsala existenciální hru, v níž skrze mladý pár a jejich křičící dítě vykresluje paralely s katastrofami po celém světě. Postavy „Muže“ a „Ženy“ vyprávějí svůj životní příběh publiku ve třetí osobě a proplétají svou vlastní situaci s úvahami o tom, jak je svět „tvrdý a rozbitý“. Poselstvím Segalové je, že vše, co se děje, spolu nějakým způsobem souvisí, čímž zpochybňuje náš pocit odloučenosti od okolního světa. Je to zajímavý koncept, ale přímé promluvy k divákům brání vzniku skutečné intimity mezi manželi, kteří tvoří jádro tohoto až příliš ponurého příběhu.

Alex Waldmann a Adelle Leonce ve hře In The Night Time Before The Sun Rises. Foto: Bill Knight

Scénografie Georgie Loweové se stává postupně klaustrofobnější s tím, jak prostor zaplavují hrající dětské hračky. Panenka s blikající hlavou spouští sirénu, která při dětském křiku navozuje pocit naléhavosti, ale herci musí až příliš často křičet, aby hluk přehlušili. Jak rodiče propadají únavě a deliriu, příslib hlubšího vhledu se rozplývá v jejich frustraci a hašteření. Možná je to však přesně to, co se Segalová snaží říct. Ve světě, kde je trendem mindfulness, věnujeme více energie zkoumání našeho vztahu k planetě než napravování vztahů doma. Záběry z domácího videa nabízejí dojemnou ukázku toho, jak si vytváříme filtr i mezi sebou a svým nejbližším okolím.

Alex Waldmann a Adele Leonce podávají silné výkony, které však občas doplácejí na překombinované postřehy a propady v energii. Souboj ve vyprávění příběhů nad plačícím dítětem zabředává do nejasné metafory, která se jen letmo dotkne sexismu a následně svou vlastní pointu vzdává. Snaha páru pochopit život a jeho hodnotu má v sobě krásu, přesto se jejich postavy nevyvíjejí dál než za hranici nástrojů pro autorčiny vlastní reflexe. Binární povaha srovnávání výjimečného a všedního se stává předvídatelným vzorcem a opakování ironického „tyto dvě věci spolu nesouvisí“ se časem omrzí.

Alex Waldmann a Adelle Leonce ve hře In The Night Time Before The Sun Rises. Foto: Bill Knight

Tato hra v sobě nese příslib. Halucinační stavy z vyčerpání dovolují unavené dvojici kličkovat časem a prostorem, což nabízí skvělý základ pro metafyzickou debatu. Podobně jako v o něco poutavější hře LUNGS (Plíce) Duncana MacMillana i Segalová klade otázku: „Měli vůbec přivést toto dítě do tak zraněného světa?“ Její ohromující rozuzlení přichází v popisu vejce, které je nerozbitné mezi svými dvěma nejpevnějšími póly. Budou tento Muž a Žena dostatečně silní, aby ochránili svého novorozence před apokalyptickým světem? Trochu více odolnosti a o pár trhlin méně by nám dodalo více jistoty.

In The Night Time Before The Sun Rises se hraje v Gate Theatre do 27. února 2016