RECENZE: Kin, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje představení Kin v Národním divadle, pod nímž je podepsán umělecký šéf souboru Gecko, Amit Lahav.

Amit Lahav a soubor. Foto: Malachy Luckie Kin

National Theatre (Národní divadlo)

16. ledna 2023

4 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY

Vše začíná oslavou, hudbou a tradicemi, a končí tím, že interpreti sdílejí své vlastní uprchlické příběhy. Ústředním motivem díla, které vytvořil umělecký šéf souboru Gecko Amit Lahav, je cesta jeho babičky z Jemenu do Palestiny v roce 1932, kam utekla před perzekucí. Do kusu jsou vetkány i další příběhy migrantů tvořící vizuální narativ, v němž slyšíme útržky dialogů v mnoha jazycích – jde o špičkové pohybové divadlo. Vypráví o ničivých dopadech politických rozhodnutí, o zmařených životech, potlačovaných a ničených kulturách, útěku za přežitím i o malicherné krutosti pohraniční stráže. Produkce je doslova nabitá sémiotikou a významy, které vytvářejí úchvatné jevištní obrazy – utlačovaní mají na zádech namalované žluté pruhy, loutky představují předky a cigarety slouží jako symbol moci. Občas je však tempo až příliš zběsilé a dílo se stává hůře srozumitelným.

Foto: Malachy Luckie

Jsem si vědom, že jde o záměr, který má odrážet chaos provázející migraci, rutinu neustálých změn v dokumentaci a nekonečné požadavky úřadů. Někdy je však nejasné, zda sledujeme osud dvou, nebo tří rodin, což poněkud oslabuje naše citové napojení; je těžké se upnout na jednu konkrétní postavu. Chvíle klidu by občas vydaly za tisíc slov, my jsme však hnáni do dalších sekvencí, z nichž některé působí poněkud repetitivně. V čem však inscenace exceluje, je souhra s hudbou Davea Price, která kombinuje tradiční motivy s úryvky soundtracků, a také vynikající, úsporný, ale efektní světelný design. Zvláště působivý je kolem plující reflektor symbolizující lodě, které migranty neřeší, a světla mířící do hlediště, která nás vyčleňují z davu.

Foto: Malachy Luckie

Celý ansámbl podává skvělý výkon, který graduje v silném finále – až příliš povědomém z televizních obrazovek a současných debat – které vás zasáhne přímo do žaludku. Význam celého kusu se nakonec vyjasní a zaostří: bez ohledu na to, k jaké kultuře či víře se hlásíte, všichni jsme spřízněni.

Uvádí se do 27. ledna 2024.