RECENZE: Nine Night, Trafalgar Studios ✭✭✭✭✭

Paul T Davies v recenzi hodnotí hru Nine Night od Natashy Gordon, která se právě uvádí v Trafalgar Studios.

Cecilia Noble, Rebekah Murrell a Karl Collins v inscenaci Nine Night. Foto: Helen Murray Nine Night

Trafalgar Studios 1

12. 12. 2018

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

Díky přenosu hry Nine Night z National Theatre se Natasha Gordon stala první žijící britskou černošskou dramatičkou, která má hru uvedenou ve West Endu. Už to samo o sobě je důvod k oslavě, ale skutečnost, že její hra je velkolepou oslavou rodiny, pout, která nás spojují, a rukou, které nás podpírají, je důvodem k oslavě dvojnásobné. Když zemře matka rodu Gloria, je uspořádáno devět nocí bdění, aby se oslavil její život a pomohlo se jí přejít na onen svět. Jako ve všech rodinách, i zde nuceně strávený čas vyvolává napětí, otevírá staré rány, dává průchod vzpomínkám, ale také přináší lásku a oporu truchlícím. V centru hry Gordonové sice stojí smrt a bdění, ale celé dílo přímo pulzuje životem a jeho srdce bije v rytmu fantastické hudby a zvukového designu.

Natasha Gordon, Karl Collins, Michelle Greenidge, Cecilia Noble a Rebekah Murrell v inscenaci Nine Night. Foto: Helen Murray

Tohle obsazení je splněným snem každého castingového režiséra. Gordonová je sama tichým a silným středobodem hry v roli Lorraine, která o matku pečovala až do konce a nyní musí hostit devět nocí bdění, zatímco je pohlcena vlastním zármutkem. Její výkon v roli dcery, která zoufale touží spatřit matku před jejím odchodem (Gloria se totiž zjevila ve snech ostatních členů rodiny), je nádherně důstojný a mistrně nás vede k závěrečné pasáži, kdy Lorraine už neudrží své city na uzdě. Cecilia Noble v roli tety Maggie předvádí momentálně nejlepší výkon ve West Endu. Každý máme nějakou tetu Maggie, bez ohledu na původ rodiny. Je to ta, která vás sice často nenavštěvuje, ale jediným pohledem vám dá jasně najevo, že vaše matka jako hospodyně selhala, nedokázala vás správně vychovat, a svůj názor vám naservíruje bez jakéhokoli filtru. (U nás to byla teta Rosie.) Od okamžiku, kdy se Noble objeví na scéně, ji publikum okamžitě poznalo a přivítalo vřelým smíchem; ona si pak krade celou show pro sebe díky dokonalému načasování a nakonec i laskavému srdci. Když v závěrečné scéně ztělesňuje ducha Glorie, je to strhující a dojemné, na hony vzdálené jakékoli karikatuře. Michelle Greenidge jako navrátivší se dcera Trudy, kterou Gloria zanechala na Jamajce, je drsná, hlučná a neuvěřitelně přímá, a stejně tak dojemná, když skrze ni promluví roky nahromaděné křivdy. Karl Collins je úžasný jako strýc Vince, usmiřovatel rodiny, Oliver Alvin-Wilson je patřičně úlisný jako Robert, jehož podnikání je v troskách a on se zoufale snaží sehnat peníze, Hattie Ladbury se dovedně vyhýbá stereotypům v roli Robertovy bílé přítelkyně, která se nenechá jen tak odbýt tváří v tvář Trudyiným předsudkům, a Rebekah Murrell je vynikající jako politicky angažovaná Anita, která zjišťuje, že vřelost v rodině je mnohem konejšivější, než si myslela.

Natasha Gordon a Hattie Ladbury v inscenaci Nine Night. Foto: Helen Murray

Scénář (překvapivě jde o autorčin debut) je suverénní, s rozpoznatelnými postavami čerpajícími z reálných zkušeností, a režisér Roy Alexander Weise mu vtiskl vynikající inscenační podobu. Je pravda, že vedlejší zápletka s Robertovými zoufalými pokusy zachránit firmu pomocí pochybných kšeftů je trochu nedotažená a Anitin politický aktivismus se časem vytrácí. Na tom mi však pramálo záleželo, protože jsem se s touto neuvěřitelnou, skutečnou rodinou smál i plakal. Za zmínku stojí také to, že hra hluboce respektuje víru, která bývá až příliš často snadným terčem posměchu. Ať už trávíte sváteční období jakkoli a s kýmkoli, udělejte si čas na Lorraine, tetu Maggie a jejich příbuzné. Zahřejí vás u vašeho unaveného srdce.

VSTUPENKY NA NINE NIGHT