RECENZE: People, Places and Things, Wyndham's Theatre ✭✭✭✭✭

Jacqui Dubois, Denise Gough a Sally George v inscenaci People, Places and Things. Foto: Johan Persson People, Places and Things

Wyndham's Theatre

5 hvězdiček

Více informací | Rezervovat vstupenky Kdykoliv píši recenzi, snažím se postupovat diskrétně a dělám si jen občasné poznámky, ke kterým se vracím po představení. Nikdy nechci vyrušovat své sousedy od příběhu, který se odehrává na jevišti. U hry People, Places and Things ve Wyndham’s Theatre však nebylo sebemenší riziko, že by k tomu došlo – děj je strhující a herecké výkony naprosto pohlcující. Tahle produkce byla tak dobrá, že mě přiměla přestat psát; ani na vteřinu jsem z ní nespustil oči.

Denise Gough a soubor People, Places and Things. Foto: Johan Persson

Hra Duncana Macmillana, vzniklá v koprodukci National Theatre a souboru Headlong, sklidila loni na podzim velký úspěch v sále Dorfman. Jakmile se energie tohoto představení přelije do hlediště, je naprosto jasné, proč bylo vyprodáno – přesun do West Endu si plně zaslouží. Ve snaze napodobit komorní atmosféru nejmenší scény Národního divadla padlo rozhodnutí umístit část sedadel přímo na jeviště. To jen umocňuje mírnou klaustrofobii celého kusu – nemluvě o pocitu neustálého pozorování – což je vzhledem ke zkoumaným tématům nesmírně trefné. Macmillanova hra se upřímně a bez obalu dívá na průběh odvykací kúry, a to především očima hlavní hrdinky Emmy, herečky závislé na alkoholu a drogách. Macmillanův text pod citlivým vedením uměleckého šéfa Headlongu Jeremyho Herrina jiskří ostrým, inteligentním vtipem a tolik potřebným humorem. Bez něj by pro diváky mohlo být téma, v němž se mísí otázky rodiny, lidskosti, identity a víry, až příliš tíživé. Jde o nádherný příklad toho, co se stane, když se potká mistrné a citlivé psaní s prvotřídním divadelním řemeslem.

Denise Gough a Nathaniel Matrello White v People, Places and Things. Foto: Johan Persson

Inscenace působí velmi úsporně a kompaktně, přesto neubírá na stylu a vizuální nápaditosti; sekvence, v nichž Emma trpí abstinenčními příznaky, jsou geniální. Soubor a scéna plynule a bez námahy přecházejí z jednoho prostředí do druhého, zatímco Emma zůstává na jevišti po celou dobu představení, jako by události vlekly její život a ona nad ním neměla žádnou kontrolu.

Denise Gough v People, Places and Things. Foto: Johan Persson

Macmillan bezpochyby napsal nesmírně silnou hlavní postavu a Denise Gough ji ztvárňuje s elegancí, vitalitou, zranitelností i humorem, jak je u této fascinující herečky zvykem. Veškerá chvála, kterou jste na výkon Goughové slyšeli, je naprosto zasloužená – a možná i podhodnocená. Její pojetí je neuvěřitelně propracované, detailní a přirozeně uvěřitelné. Ačkoliv je celá inscenace brilantně provedena všemi zúčastněnými, je to právě výkon Denise Gough, který ji drží pohromadě. Od prvního momentu, kdy ji v úvodní scéně vidíme hroutit se přímo na jevišti v roli Niny v Rackovi, víte, že vás čeká něco výjimečného. Zvláštní uznání si zaslouží také vynikající Barbara Marten, která hraje všechny lékařky na klinice – z nichž každá připomíná matku hlavní hrdinky – a nakonec i Emminu matku samotnou.

Jako divák cítíte hluboké uspokojení, když před vámi ožívá takto sebevědomé a profesionální vyprávění. Bez ohledu na téma si můžete oddechnout v vědomí, že jste ve velmi bezpečných a pečlivých rukou tvůrců, takže vám nezbývá nic jiného než se pohodlně usadit a nechat se pohltit. Tohle je jedno z těch představení, které si prostě nesmíte nechat ujít.

PEOPLE, PLACES AND THINGS SE HRAJE VE WYNDHAM'S THEATRE DO 18. ČERVNA 2016.