RECENZE: Stories, National Theatre ✭✭✭✭✭

Matthew Lunn hodnotí hru Stories autorky Niny Raine, kterou právě uvádí scéna Dorfman Theatre v rámci londýnského National Theatre.

Foto: Sarah M Lee Stories

National Theatre (Dorfman)

17. října 2018

5 hvězdiček

Rezervujte si lístky

Vyprávění příběhů zaujímá v lidských dějinách výsadní místo. Naše ústní tradice je nejen mnohem starší než psané slovo, ale opírá se o paměť – matku všech múz. Je výsadou moudrých mentorů vyprávět příběhy mladým a zvídavým a dávat jim tak nástroje k pochopení neznámého. Příběhy přinášejí vědění i útěchu, ale stejně jako naše vzpomínky nemusí být nutně pravdivé. Pokud se s nimi zachází neuváženě, stávají se zdrojem sebeklamu.

Hra Stories (Příběhy) od Niny Raine je empatická, vtipná a hluboce dojemná. Zkoumá narativy, které vytváříme pro sebe i pro ostatní, a dopad, jaký mají na naše vztahy. Děj se soustředí na Annu (Claudie Blakley), čerstvě rozešlou se svým partnerem (Sam Troughton), která se na prahu čtyřicítky snaží otěhotnět s pomocí dárce spermatu. Oslovuje různé muže ve svém životě (všechny hraje právě Troughton), přičemž její návrhy se vyvíjejí spolu s jejím přesvědčením. Každý z těchto propojených příběhů odhaluje něco hlubokého i zvláštního na lidské povaze.

Foto: Sarah M Lee

Málokdy se vidí tak působivá hra – skvěle napsaná a s precizní výstavbou – která by byla zároveň tak divácky přístupná. Blakley je naprosto úžasná; Anně dodává nejen obrovskou vřelost a humor, ale i neochvějnou důstojnost, díky níž je její cesta naprosto strhující. Skvěle jí sekunduje výjimečné vedlejší obsazení, přičemž složitost jejího záměru i touha stát se matkou jsou brilantně vykresleny skrze její vztahy s nejbližšími.

Foto: Sarah M Lee

S výjimkou Anny a dětské herečky v roli dcery kamarádky Julie (Thusitha Jayasundera) hrají všichni herci více rolí, které často fungují jako vzájemné protipóly. Stephen Boxer hraje Annina výstředního a poněkud nespolehlivého otce, což ostře kontrastuje s jeho rolí Paula, Juliina manžela. Jeho věcné poznámky o tom, že každý příběh odpovídá jednomu ze sedmi archetypů, mají svou váhu, ale kvůli jeho fádnímu přednesu ho ostatní přeruší dříve, než stačí domluvit. Margot Leicester ztvárňuje dvě mateřské postavy: Anninu skutečnou matku, jejíž laskavost a naivita vedou k zajímavému obrácení vztahu matka-dcera, a Natašu, starší uprchlici, se kterou Anna kdysi bydlela a která umírá plná lítosti, že neměla dítě. Brian Vernel hraje ve dvou rolích mladého muže moudrého nad své roky, obzvlášť dojemný je jako potomek z darovaného spermatu, v němž s dospíváním rostl vztek. Jayasundera pak hraje nejen pokojně urážlivou přítelkyni, ale i nepřátelskou známou, která nám připomíná, že v příbězích ostatních lidí nejsme hrdiny my.

Foto: Sarah M Lee

Inscenace nás nutí zamyslet se nad tím, jak naše zkušenosti ovlivňují naše vztahy, schopnost empatie i osobní růst. Dynamika mezi Blakley a Troughtonem v jeho mnoha rolích je v tomto ohledu brilantně odpozorovaná. Pozoruhodné jsou zejména situace, kdy různí potenciální otcové reagují na proces dárcovství podobně panicky, ale Annina emocionální odezva se pokaždé liší, což ukazuje souhru mezi upřímností a sebeklamem. Troughton je svým způsobem stejně působivý jako Blakley – předvádí skvělou škálu přízvuků a každé postavě vtiskl jedinečné chování i fyzický projev.

Stories je hloubavé, dojemné a mimořádně zábavné představení. Skrze příběh ženy hledající dárce spermatu zkoumá motivy, které pohánějí naše chování a definují naše vztahy. Prozradit více by znamenalo zkazit příběh, a tak doufám, že budete mít možnost zažít ho sami.

RESERVUJTE SI VSTUPENKY NA STORIES