RECENZE: Sunny Afternoon v Harold Pinter Theatre ✭✭✭✭

Tom Whitelock, Danny Horn, Damien Walsh a Oliver Hoare v muzikálu Sunny Afternoon. Foto: Kevin Cummins Sunny Afternoon

Harold Pinter Theatre

20. října

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Poté, co show Sunny Afternoon ovládla udílení cen Olivier, není divu, že se dožila svých prvních narozenin.

Příběh o vzestupu, pádu a druhém vzestupu legendárních The Kinks patří od své premiéry k divácky nejoblíbenějším titulům. Teď, když se však původní obsazení vyměnilo, stojí představení stále za návštěvu? Odpověď zní rozhodně ano. Nové tváře srší energií a skvěle navazují na nespoutaného ducha původní produkce.

Dějová linka je věrně biografická, ale mnohem zajímavější než většina podobných životopisných počinů. The Kinks rozhodně nebyla parta, které by se drama vyhýbalo u2013 nejenže si prošli klasickou sourozeneckou rivalitou, ale pyšnili se také u201eprestižnímu201c prvenstvím jako první britská kapela, kterou vyhostili z Ameriky.

I když děj není bůhvíjak hluboký, nabízí několik emotivních momentů, zejména ke konci, kdy se frontmanu Rayi Daviesovi začne život sypat pod rukama. Nechybí ani trefný politický podtext u2013 jejich konzervativní manažeři se musí smířit s tím, že idoly jako The Kinks se pomalu stávají novou skutečnou aristokracií.

Inscenace se snaží věrně vykreslit dobovou atmosféru a odkazuje na další tehdejší kapely, i když některé vtipy jsou až příliš okaté (typu u201eexistuje taková malá skupinka The Who, o nich jste určitě neslyšeliu201c). Scénář je nejsilnější v místech plných napětí; bouřlivý závěr první poloviny je strhující a vyrovná se intenzitě rock'n'rollových pecek, které na scéně zaznívají.

Když už mluvíme o hudbě, ta je jednoznačně nejsilnější stránkou celého kusu, což u tak geniálního repertoáru nikoho nepřekvapí. Skladby se často vrství od jednoduchého riffu, ke kterému se postupně přidávají další nástroje v improvizačním stylu, až po euforické finále. Je to skvělý prvek, který ukazuje prostou genialitu hitů jako Sunny Afternoon nebo You Really Got Me, ze kterých naskakuje husí kůže.

Nejde však jen o kytarový rock, zazní i jemnější a subtilnější písně. A capella verze skladby Days nabídla krásné harmonie, stejně jako Too Much On My Mind, dojemný duet Raye a jeho ženy Rosy. Vše podtrhuje vynikající živá kapela a skvělé hudební výkony samotných herců.

Danny Horn jako Ray Davies. Foto: Kevin Cummins

Zpočátku jsem si nebyl Dannym Hornem v roli Raye jistý; postrádá tu přirozenou showmanství Johna Dagleishe, za kterou získal cenu Olivier. Hornův hlas a manýry však vystihují Daviese mnohem věrněji a v křehčích skladbách si diváky naprosto získal.

Oliver Hoare je v roli výstředního a požitkářského Davea Daviese naprosto elektrizující. Musí to být jedna z nejzábavnějších (byť vyčerpávajících) rolí na celém West Endu. Uznání si zaslouží i Damien Walsh jako Mick Avory, který si krade pozornost pro sebe neuvěřitelným a zdánlivě nekonečným bubenickým sólem.

Megan Leigh Mason ve svém westendském debutu přesvědčivě ztvárnila Rasu, která se rychle proměňuje z naivní fanynky v unavenou matku. Charlie Tighe a Gabriel Vick byli pak příjemně nesnesitelní v rolích neschopných, ale nevysvětlitelně bohatých manažerů kapely.

Jedinou opakovanou nepříjemností v první polovině byl zvuk, kdy příliš hlasité kytary přehlušovaly texty. Po přestávce se to sice zlepšilo, ale stejný problém byl patrný už v původní verzi u2013 je škoda, že to kazí dojem z výborných pěveckých výkonů. Kostýmy Miriam Beuther skvěle vystihují šedesátá léta u2013 nechybí neonové barvy, zvonáče ani dokonale střižené obleky.

Frontman The Kinks Ray Davies se připojil k řadě slavných osobností v Harold Pinter Theatre, aby oslavil první narozeniny svého díla. Soudě podle tohoto představení se tu muzikál ještě pěknou řádku let udrží. VSTUPENKY NA SUNNY AFTERNOON V HAROLD PINTER THEATRE REZERVUJTE ZDE