RECENZE: The Chronicle of Atom and Luna, Mercury Theatre ✭✭✭✭

Recenze Paula T. Daviese: The Chronicle of Atom and Luna v Mercury Theatre v Colchesteru.

Foto: Luke Witcomb The Chronicle of Atom and Luna.

Mercury Theatre, Colchester.

19. listopadu 2022

4 hvězdičky

Webové stránky Mercury Theatre

Hluboko v lesích, v křišťálovém paláci, žijí jedenáctiletá dvojčata Atom (Farrell Cox) and Luna (Becca Bindang). Jsou pod neustálým dohledem vševidoucí skleněné koule – jakéhosi pohádkového Velkého bratra – a musí se podřizovat přísným pravidlům své bezcitné matky. Když matka zmizí a nechá sourozence napospas osudu, hlad a zvědavost je zavedou nejprve do náruče podivínského, dětsky hravého Iffleyho Sneyho (Alex Scott Fairley), a poté na odvážnou výpravu do hlubin zakázaného lesa. Tam hledají pomoc u staré vědmy Redbeard (Fran Burgoyne). První, co vás v divadle upoutá, je nádherná scéna Beka Palmera, která se zvedá a mizí v dálce jako kouzelná lesní krajina. Diváka vítá v prostoru stvořeném pro dobrodružství a herecký soubor zde dokonale ovládá umění vyprávět příběhy.

Foto: Luke Witcomb

Cox a Bindang v rolích dvojčat si okamžitě získají pozornost mladého publika a jejich vyprávění má strhující spád. Sourozenecká rivalita je vykreslena velmi věrohodně (možná jí mohlo být i o trošku víc) a scénáři Murrayho Lachlana Younga se daří udržovat dokonalou rovnováhu mezi údivem a pocitem ohrožení. Alex Scott Fairley je v roli Iffleyho Sneyho naprosto okouzlující a Fran Burgoyne jako vědma Redbeard podává krásný výkon – její mateřský a mystický projev naplňuje sál klidem a zázračnem. Aby dvojčata uzdravila les (a s ním i celý svět), musí spojit dvě poloviny žaludu; ekologické poselství je zde jasné, ale nepůsobí nijak didakticky.

Scénář, který je krásně poetický a staví na klasickém motivu hrdinské výpravy, je sice poněkud delší, ale musím uznat, že děti v hledišti ani na chvíli neztratily pozornost. Režie místy působí trochu staticky, kdy postavy jen stojí a popisují dění před sebou, zatímco inscenace nejvíce ožívá ve chvílích, kdy jsou děti v neustálém pohybu. Přesto je poselství hry důležité a srozumitelné: musíme začít naslouchat přírodě a hbitě reagovat. Jednou z hlavních hvězd celého kusu je pak loutkoherectví – zejména zajíc a vlk jsou v té správné míře roztomilí i mírně znepokojiví.