RECENZE: The Effect, National Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje hru Lucy Prebble s názvem The Effect (Účinek), která se právě uvádí v National Theatre.

Paapa Essiedu a Taylor Russell. Foto: Marc Brenner The Effect.

National Theatre (scéna Lyttelton).

23. srpna 2023

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Klinické testování nového antidepresiva. Účastníci Tristan a Connie jsou mladí lidé splňující všechna kritéria, neustále pod dohledem doktorky Lorny Jamesové, na kterou pro změnu dohlíží doktor Toby Sealey. Jak testování postupuje, mezi Connie a Tristanem se začínají probouzet city – je to ale láska, nebo jen účinky léku? Situaci komplikuje fakt, že jeden z nich bere placebo, nebo si to alespoň doktorka Jamesová myslí. Strhující a rafinovaná hra Lucy Prebble se dočkala skvělého znovuuvedení v režii Jamieho Lloyda. V podání vynikajícího obsazení nás nutí zamyslet se nad depresí, medikací a celou tou komplikovanou záležitostí jménem láska, která se stává ještě chaotičtější, když se testování začne vymykat kontrole.

Foto: Marc Brenner

Scéna Soutry Gilmour zpočátku působí až příliš sterilně – hraje se v aréně, herci zůstávají ve vymezených světelných čtvercích a bodech, a vy si občas připadáte, jako byste sledovali tenisový zápas z tribuny. Repliku však následuje přesné smeče a ve chvíli, kdy herci začnou opouštět omezení daná testem, scéna ožije dynamickým svícením, zejména v momentech blízkosti postav. Paapa Essiedu vnáší do Tristana sebevědomí kluka z Hackney, jehož bodrost se pod vlivem lásky začíná hroutit, přičemž jeho postupný propad do nemoci je vykreslen nesmírně jemně. Skvěle mu sekunduje Taylor Russell v roli mladší, nevinné Connie, která se zdráhá porušit pravidla testu a neustále pochybuje, zda jsou jeho city přirozené, nebo chemicky vyvolané.

Kobna Holbrook Smith. Foto: Marc Brenner

Michele Austin nádherně zachycuje boj doktorky Jamesové s depresí a její ironické odmítání léků, protože nedůvěřuje procesu, nad kterým sama bdí. Stínem v jejím životě je bývalý milenec, doktor Sealey, v úsporném a silném podání Kobny Holdbrook-Smithe – muže, který tu ve skutečnosti tahá za nitky. Inscenace je i silným zvukovým zážitkem, a to nejen díky tranceové hudbě skladatele Michaela „Mickey J“ Asanteho, která střídá jemnost s napětím, ale i díky nádhernému hlasovému projevu všech čtyř aktérů. Pokud na chvíli zavřete oči a zaposloucháte se, zjistíte, že jde o naprosto svůdný a sehraný ansámbl.

Taylor Russell a Paapa Essiedu. Foto: Marc Brenner

Středobodem scénáře Prebbleové je deprese, způsob její léčby a dopady terapie, text ale zároveň jiskří vtipem a skvělými hláškami. V postpandemické době s našimi současnými úzkostmi získala tato hra ještě hlubší význam. Představení se hraje bez přestávky a v tomto skvěle vygradovaném tempu čas doslova letí – nenechte si ho ujít, než skončí!