RECENZE: The Go-Between, Apollo Theatre ✭✭

Gemma Sutton, William Thompson a Michael Crawford v inscenaci Posel (The Go-Between). Foto: Johan Persson The Go-Between

Apollo Theatre

8. června 2016

3 hvězdičky

Více informací | Rezervovat vstupenky

The Go-Between (Posel) je nový muzikál vycházející ze stejnojmenného románu L. P. Hartleyho, který byl původně vydán v roce 1953.

V tomto případě se možná vymykám běžnému recenzentskému pohledu, protože jsem nečetl původní román a neviděl ani film z roku 1971 s Julií Christie a Michaelem Batesem, ani televizní adaptaci BBC z roku 2015. K představení jsem tedy přistupoval s čistou hlavou.

Jenni Bowden, Issy van Randwyck, Gemma Sutton, Stuart Ward a Luke Green v inscenaci The Go-Between. Foto: Helen Maybanks

The Go-Between je retrospektivní hra, jejímž středobodem je Leo Colston. Jako mladík strávil léto v sídle Brandham Hall v Norwichi u svého školního přítele Marcuse. Když Marcus onemocní, Leo se nechtěně stane tajným poslem mezi Marian a místním farmářem Tedem, kteří spolu udržují utajený poměr. Protože je Marian již zasnoubená s vikomtem Triminghamem, je jen otázkou času, kdy se věci zvrtnou. Příběh se odvíjí skrze vzpomínky staršího Lea, který se po mnoha letech vrací a musí čelit důsledkům tehdejších činů.

Scéna k inscenaci je statická a připomíná obrovské, zarostlé venkovské sídlo. Velká okna jsou otevřená dokořán, všude se bujně rozrůstá plevel a tráva, a přesto se uprostřed té zkázy nachází velká truhla se starými knihami a deníkem mladého Lea, který oživuje jeho vzpomínky. Staršího Lea pronásledují přízraky minulosti, zatímco se postupně odkrývají jednotlivé postavy dramatu.

Zatím to zní slibně, ale The Go-Between velmi rychle upadá do bahna fádnosti, ze kterého se už nevyhrabe, a to i přes maximální úsilí některých herců.

Michael Crawford, William Thompson a Gemma Sutton. Foto: Johan Persson

Pro roli staršího Lea se zdá být Michael Crawford ideální volbou. Jeho shrbený, křehký Leo je na scéně po celou dobu a sleduje, jak duchové minulosti odhalují příběh. Je to skvělý výkon v nepříliš šťastně zvoleném muzikálu.

Neustále promlouvá ke svému mladšímu já a později ho i konfrontuje. Mladého Lea na tomto představení ztvárnil William Thompson. Jak Thompson, tak Archie Stevens v roli Marcuse (přítele mladého Lea) několikrát hrozili, že zastíní všechny dospělé účinkující. Jejich energie ze scény přímo srší, a to především díky skvěle napsaným dialogům z pera Davida Wooda.

Gemma Sutton, Michael Crawford a William Thompson v inscenaci The Go-Between. Foto: Johan Persson

Gemma Sutton je v roli Marion naprosto okouzlující. Je snadné pochopit, proč ji mladý Leo tolik obdivuje. Stuart Ward hraje Teda, který se poprvé objevuje při koupání v řece. Stejně jako Marian, i Ted si mladého Lea snadno získá a nenápadně se vplétá do děje. Oba jsou šarmantní a velmi sympatičtí, ale možná jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto kusu je to, jak se každá z dospělých postav dokáže v mžiku změnit v nepříjemného a sebestředného jedince, když se situace obrátí proti nim. Na Sutton a Warda je radost pohledět a spolu s Crawfordem a oběma chlapci přinášejí několik zapamatovatelných momentů do jinak zcela nevýrazného večera. Jsem si vědom, že to slovo opakuji, ale jinak se to popsat nedá.

Stuart Ward. Foto: Helen Maybanks

Většina obsazení se velmi snaží udržet představení při životě. Stephen Carlisle jako Trimingham, Julian Forsyth jako pan Maudsley a Silas Wyatt-Barke jako Denys jsou obzvláště dobří, ale i oni nakonec prohrávají s nevýraznou hudbou Richarda Taylora.

Doprovod k The Go-Between zajišťuje sólové piano přímo na scéně, na které nádherně hraje Nigel Lilley. Během přestávky však diváci kolem mě poznamenávali, že doprovod pouze jedním klavírem u kusu ve West Endu za běžné ceny West Endu je přinejmenším zklamáním, a musím s nimi souhlasit. Nicméně ani větší orchestr by této hudbě na dynamice nepřidal.

The Go-Between prý původně vznikl jako činohra, a pro jednou není problém v libretu Davida Wooda. Muzikál selhává kvůli hudbě, která pokulhává v každém ohledu. Pokud jdete na The Go-Between s nadějí, že uslyšíte Michaela Crawforda zpívat písně ve stylu Fantoma opery, budete krutě zklamáni. Nejsou zde žádné skutečné písně ani zapamatovatelné hudební momenty.

Možná bych po opakovaném poslechu začal hudbu oceňovat více, ale jen stěží bych utratil za další lístek, když je ve West Endu tolik jiných představení, která chci vidět.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA THE GO-BETWEEN V APOLLO THEATRE