RECENZE: The Hunt, Almeida Theatre ✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí hru Hon v režii Ruperta Goolda, kterou uvádí londýnské divadlo Almeida Theatre.

Tobias Menzies a Michele Austinová ve hře Hon. Foto: Marc Brenner Hon Almeida Theatre

26. června 2019

4 hvězdičky

Rezervovat vstupenky

„Jsme malá komunita. Šťastné dětství našich dětí je pro nás vším. Všechny naše sny a naděje spočívají v jejich drobounkých duších.“ To říká ředitelka školy, když nás vítá na školních dožínkách. Je to úzká komunita založená na důvěře, kde každý zná každého. Laskavý a obětavý učitel Lucas strádá odloučením od svého dospívajícího syna Marcuse, kterého matka po bouřlivém rozvodu odvezla do města. Hra, kterou na motivy scénáře Thomase Vinterberga a Tobiase Lindholma adaptoval David Farr, vykresluje moderní noční můru: Lucas je šestiletou Klárou obviněn ze zneužívání. My diváci přesně vidíme, co se stalo, víme, že Lucas je nevinný, a sledovat odvíjející se drama je díky tomu nesmírně napínavé a pohlcující.

George Nearn a Tobias Menzies ve hře Hon. Foto: Marc Brenner

Středobodem scény je vynikající design Es Devlinové – plexisklový „domeček na hraní“, který slouží jako základní pilíř komunity: škola, lovecká chata, domov i kostel. Především je to ale papiňák. Muže poprvé vidíme v plavkách v jejich chatě při rituálech mužského bratrstva – lov, rybaření, střelba a především pití. Ženy mají do chaty stále vstup zakázán; právě tady muži utužují vztahy a budují celoživotní přátelství. To vše je však po vzneseném obvinění podkopáno a Lucas se stává vyvrhelem čelícím výhrůžkám.

V precizně vystavěné inscenaci Ruperta Goolda dominuje vynikající herecký soubor v čele s Tobiasem Menziesem v roli Lucase. Zpočátku se jeho výkon může zdát tlumený, ale Menzies naprosto přesně vystihuje Lucasovu laskavost a pečovatelskou povahu, aby ve druhé polovině naplno uvolnil úzkost a hněv nad tím, co se mu děje a co se o něm říká. Poppy Millerová je vynikající v roli Klářiny matky Mikaly, stejně jako Justin Salinger coby Theo – oba jsou zdrceni představou, že by jejich nejlepší přítel mohl udělat něco takového. Musím vyzdvihnout výkon Tayi Towerové (během novinářské premiéry) v roli Kláry; byl obdivuhodně jistý a svou komplexností mrazivý, přesto jako diváci chápeme pohnutky její postavy. Skvělý byl i George Nearn Stuart v roli drzého Petera, jehož obsah v telefonu k celému obvinění vede.

Obsazení hry Hon. Foto: Marc Brenner

Nad hrou se vznáší stín Johna Proctora a Lucas dostane i šanci na jakési vykoupení, pokud se k některým činům přizná. Podobně jako hrdina Millerových Čarodějek ze Salemu se však drží pravdy, i když ho to může doslova zabít, a zůstává upřímný ohledně složitosti celé situace. Napětí v druhé polovině je hmatatelné a neustále je zdůrazňována přítomnost přírody. Přesto jsem měl pocit, že některé rituální prvky působily až příliš „učesaně“ – zpěv i pijácké písně byly intonačně bezchybné a pohyb místy až příliš choreograficky přesný. Chvílemi mi v té štvanici na Lucase chyběla syrovější, divočejší a násilnější atmosféra. To je však jen drobná výtka vůči jinak strhujícímu večeru v divadle – je to nepříjemná, ale fascinující podívaná, opravdová zkouška charakterů v labyrintu obvinění a polopravd.

KOUPIT VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ HON

Přihlaste se k odběru novinek