RECENZE: The Jazz Age, Playground Theatre Londýn ✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje hru Allan Kneeho The Jazz Age, která se právě uvádí v The Playground Theatre.

The Jazz Age

The Playground Theatre, Londýn

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Tři z největších literárních hvězd 20. a 30. let ožívají v nespoutané a horečnaté hře Allana Kneeho s názvem The Jazz Age. Ernest Hemingway, F. Scott Fitzgerald a jeho žena Zelda plnili stránky společenských rubrik stejně často jako ty literární. Knee čerpal z jejich vlastních textů, aby skrze prizma jejich přátelství převyprávěl jejich bouřlivý životní příběh. Po premiéře na Off-Broadway v roce 2008 hra dorazila do Británie v režii Anthonyho Biggse a Jany Robbins.

Děj nás provází od prvního setkání Fitzgeralda a Hemingwaye v Paříži roku 1925 až do roku 1940. Sérií útržkovitých epizod hra nepředstavuje ani tak suchopárnou biografii, jako spíše barvitý portrét složitých vztahů tohoto trojlístku. Částečně zkoumá, co přitahovalo rebelující alabamskou smetánku Zeldu Sayreovou k ambicióznímu mladému Scottovi, a pouto, které je drželo pohromadě navzdory žárlivosti a odlukám. Zelda v podání Hannah Tointonové má v sobě svěží, neklidnou nevinnost, která jen málo prozrazuje křehké duševní zdraví, jež ji později zničilo a kvůli němuž si ji dnes lidé nejvíce pamatují.

Zatímco Zelda hraje v tomto literárním „ménage à trois“ klíčovou roli, srdcem The Jazz Age je přátelství mezi Erniem a Scottem. Vrcholem představení jsou jejich vzájemné slovní (a občas i doslovné) potyčky, které odhalují dynamiku vztahu přetrvávajícího navzdory rivalitě a propastným rozdílům v povahách. Robert Boulter je v roli Scotta vynikající – je nervózní, neustále touží po uznání, prahne po velikosti, ale zároveň ho sžírá pochybnost, která ho dohnala k alkoholismu. Jack Derges kombinuje šarm s opovržením v roli Hemingwaye, bouřliváka, jehož podrážděnost občas sklouzává k surovosti a malichernosti. Knee se nebojí odhalit chyby obou mužů, zejména jejich misogynii, přesto zůstávají sympatičtí i přes svou výstřednost a privilegovaný původ.

Kneeho scénář je plný sexu – mluví se o něm upřímně a bezostyšně, což odráží, jak byla v jazzovém věku mnohá tabua krátce a nadějně smetena ze stolu. Skutečný dobový nádech však inscenaci dodává fantastická nová hudba Darrena Berryho, která je úzce vpletena do textu a interpretována Berrym, Rebekou Bouche a João Mellem na křídlo a řadu dalších nástrojů. Atmosféru dotváří scéna Gregora Donnellyho připomínající jazzový klub 20. let. Přestože hře chybí výraznější dějové napětí, bravurně zachycuje ducha doby a její tři ikonické představitele. Necelé tři měsíce před začátkem „dvacátých let“ 21. století jde o příhodnou a fascinující příležitost ohlédnout se za dekádou, která v mnohých z nás dodnes rezonuje.

Uvádí se do 19. října 2019

Foto: Robert Workman