RECENZE: Show, ve které se (snad) nic nestane, Unicorn Theatre ✭✭✭✭

Mark Ludmon recenzuje inscenaci Představení, ve kterém se (snad) nic nestane v londýnském Unicorn Theatre

Představení, ve kterém se (snad) nic nestane (The Show in Which Hopefully Nothing Happens)

Unicorn Theatre, Londýn

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky Za posledních 12 let baví nizozemská společnost Theater Artemis děti po celém světě svou surrealistickou a hravou produkcí Představení, ve kterém se (snad) nic nestane, která nyní dorazila i na prkna londýnského Unicorn Theatre. Naštěstí nás nečeká jen prázdné jeviště, kde se celou hodinu nic neděje, i když v prvních minutách vás možná napadne, zda to není vše, co uvidíte. Vyklubala se z toho však hra pro dva aktéry: mladého herce, který se snaží odehrát svůj výstup, a autoritářského hlídače, jenž mu brání ve vstupu na scénu. Děj se posléze vyvine v něco, co se vzpírá popisu, jakmile oba začnou spolupracovat, aby zajistili, že se „snad“ něco stane.

Nechybí tu bláznivý humor, momenty magie a úžasu, ani surrealismus, který dospělým nedává smysl, ale šestiletým dětem naprostý. Inscenaci vytvořili původní interpreti René Geerlings a Martin Hofstra spolu s autorem a režisérem Jetsem Batelaanem, který u projektu stále figuruje. V Unicornu jejich místa zaujali Riad Richie, vykulený a mile odhodlaný v roli řadového herce, a Nigel Barrett, jenž je naprosto komický coby úřednický hlídač, který v sobě uprostřed divadelního šílenství znovu objevuje dětskou radost.

Znalcům divadla může kus připomenout absurdní drama a Beckettovo Čekání na Godota, zatímco jeho metadiivadelní nádech odkazuje na Pirandellových Šest postav hledá autora. Někdo s diplomem z divadelní vědy by v něm mohl vidět prvky evropského postdramatického divadla podle Hanse-Thiese Lehmanna, kde performance a výsledný efekt vítězí nad dějem a textem. Ale pro tu chichotající se sedmiletou holčičku, co seděla vedle mě, to bylo prostě „vtipné“ – což pronesla s obrovským úsměvem na tváři. I když v závěru už byla moje trpělivost trochu na hraně, dospělé děti jako já si v představení najdou spoustu radosti. Inscenace je uváděna jako vhodná pro děti od 6 do 11 let, ale náš další společník, desetiletý kluk, kterému bude brzy jedenáct, přiznal, že se trochu nudil. Jeho verdikt, že to bylo „divný“, se sice dá brát jako pozitivum, ale s maminkou se shodli, že show si nejlépe užijí děti ve věku od pěti do osmi či devíti let – což potvrzoval smích a fascinované pohledy těch mladších v hledišti.

Jde o jednu z posledních her v dramaturgii umělecké šéfky Unicornu Purni Morell, která po více než sedmi letech odchází. Purni se zásadně zasloužila o proměnu britského divadla pro děti a dokázala, že může být stejně kvalitní, kreativní a zajímavé jako tvorba pro dospělé. Během jejího působení jsme viděli řadu mezinárodních projektů, jako je právě Theater Artemis, a je skvělou zprávou, že nový umělecký šéf Justin Audibert plánuje na tento mezinárodní přesah navázat a zároveň podporovat domácí talenty.

Uvádíme do 28. dubna 2019. Foto: Camilla Greenwell

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ, VE KTERÉM SE (SNAD) NIC NESTANE