RECENZE: Secret Life Of Humans, Edinburgh Fringe ✭✭✭✭

Secret Life of Humans

Pleasance Courtyard, Edinburgh Fringe

Čtyři hvězdičky

V mezinárodním bestselleru Yuvala Noaha Harariho Sapiens: Úchvatný i děsivý příběh lidstva nahlížíme na lidský pokrok netradičně – ne jako na vzestupnou křivku, ale jako na spletitý proces, v němž nás industrializace a technologie ženou k možnému vyhynutí. To je v rozporu s optimističtějšími teoriemi matematika a historika vědy Dr. Jacoba Bronowského, jehož úspěšný televizní seriál a kniha Vzestup člověka z roku 1973 vnímaly lidstvo jako druh neustále směřující k utopické budoucnosti. Právě tyto dvě vize jsou východiskem pro nápaditou a poutavou inscenaci Secret Life of Humans souboru New Diorama Theatre, která zkoumá, jak dlouhou cestu Homo sapiens za posledních 150 000 let ušel – a jak málo se přitom lišíme od lovců v jeskyních.

Představení otevírá svižná „minipřednáška“ Stelly Blue Taylorové, která nastíní téma, a poté plynule přechází do částečně fiktivního příběhu vycházejícího z Bronowského života. Taylorová hraje Avu, mladou vědkyni v oboru behaviorálních věd na rande z Tinderu s Jamiem. Ten se ukáže být Bronowského vnoučetem a dědicem jeho pozůstalosti. Odhalí jí zamčenou místnost v domě svých prarodičů, kde najdou deníky a korespondenci odhalující detaily Bronowského morálně pochybné válečné kariéry, kdy pro ministerstvo vnitra využíval matematiku ke zvýšení efektivity britského bombardovacího letectva (RAF).

Hra těká mezi druhou světovou válkou, současností a Bronowského pozdními léty před jeho náhlou smrtí v roce 1974. Skrze tento příběh zkoumá, jak lze naše moderní vlastnosti, jako jsou strach a představivost, vystopovat až k našim loveckým předkům. Jde o nádherný kus vyprávění, který nutí k zamyšlení a je často i vtipný. Režie se s elegancí ujal sám autor David Byrne společně s Kate Stanleyovou za přispění celého souboru.

Taylorová a Andrew Strafford-Baker jsou v rolích Avy a Jamieho vynikající, stejně jako Olivia Hirstová a Andy McLeod. Richard Delaney pak exceluje v roli sice dobře smýšlejícího, ale vnitřně rozervaného Bronowského. Díky pozoruhodně variabilní scéně Jen McGinleyové a projekcím Zakka Heina je inscenace vizuálně úchvatná, k čemuž přispívá i svícení Geoffa Hense a nezapomenutelný vzdušný design Johna Maddoxe. Výsledkem je zábavný pohled na vážné otázky o původu a podstatě lidstva, který nám znepokojivě připomíná, že stejně jako se před 2,4 miliony let objevili na zemi první lidé, i naše kroky jednou nevyhnutelně utichnou.

Uvádí se do 28. srpna 2017.

Přečtěte si další recenze představení z festivalu Edinburgh Fringe 2017