RETRO ČTVRTEK: Blake Patrick Anderson

V rámci našeho pravidelného seriálu Retro čtvrtek (Throwback Thursday) jsme si tentokrát popovídali s Blakem Patrickem Andersonem, kterého čeká role Marka v nové inscenaci muzikálu Rent od Jonathana Larsona v manchesterském Hope Mill Theatre.

1) Jaká byla tvá úplně první dětská role a co tě vlastně přivedlo do divadelního světa? Šel jsem na konkurz do školního představení Annie (ne, nehrál jsem Annie, i když jsem o to stál) a obsadili mě jako „Newyorčana“ a „Služebnictva“. Bylo mi asi dvanáct. Od té doby jsem chodil na konkurzy každý rok a naprosto jsem tomu propadl! 2) Pro všechny v branži se věci hodně změnily. Jak probíhal tvůj konkurz na „Rent“ a v čem se lišil od tvých „běžných“ zkušeností? Na Rent jsem dělal konkurz už v únoru, takže to vlastně probíhalo úplně standardně. Ale když přišel lockdown, nastala taková nejistota, že jsme ani netušili, jestli se vůbec bude hrát. Teď se význam celého kusu i celé této zkušenosti úplně posunul. Bude to Rent, jaký jste skutečně ještě nikdy neviděli. 3) Jak vypadají zkoušky během pandemie? Především je to úžasné. Jsem šťastný a vděčný, že v téhle době můžu v divadle vůbec pracovat. Na té každodenní bázi je to samozřejmě zvláštní. Musíme dodržovat všemožná hygienická opatření a rozestupy, což působí dost cizorodě, ale je neuvěřitelné, že i přes tohle všechno dokážeme tvořit něco tak výjimečného. Blake jako Mark v Rentu. 4) Máš nějaký rituál, když se každý večer převtěluješ do své role? Hlavně se snažím zůstat v klidu a nohama na zemi. V šatně si vždycky dělám co největší „zen“, abych na jevišti nemyslel na nic jiného než na to, co právě dělám. 5) Podělíš se s námi o nějakou svou nejlepší nebo nejvtipnější historku z prken? Když vzpomínám na Starlight Express, bylo by jich víc, než dokážu spočítat. Když jsou všichni na kolečkových bruslích, pády jsou na denním pořádku. To představení je celé v němčině, takže když vypadne text, není to jen tak si něco vymyslet. Nicméně show se učíme i v angličtině. Jednou jsem v panice, když jsem zapomněl německá slova, začal zpívat anglicky. Diváci museli být hrozně zmatení. 6) Jak si udržuješ kreativitu během lockdownu? Snažím se na sebe v tomhle ohledu moc netlačit. Ze začátku jsem se nutil psát hudbu nebo hledat způsoby, jak být kreativní, ale brzy jsem zjistil, že ty nejlepší věci přicházejí přirozeně. Pro většinu z nás je kreativita instinkt, takže když jí necháte volný průběh, prostě se to stane samo. Blake v muzikálu Sweeney Todd ve 14 letech. 7) Které tři věci u tebe v šatně vždycky najdeme? Třeba talismany, věci pro štěstí, modré m&ms... Můj dekorační přehoz na zeď (i když zrovna nevisí na zdi), zvlhčovač vzduchu a vždycky nějaké sladkosti! 8) Jaké cast album teď nejraději posloucháš? Momentálně naprosto zbožňuji londýnskou nahrávku Amélie z Montmartru (Amélie). Audrey Brisson má neuvěřitelně podmanivý hlas! 9) Kdyby byl tvůj život muzikál, jak by se jmenoval a proč? Pravděpodobně by se jmenoval „Snění s otevřenýma očima“ nebo tak něco. Hodně se zasnívám, občas duchem nejsem vůbec v místnosti. Byla by to taková umělecká směsice reálného a imaginárního světa. 10) Co bys vzkázal čerstvým absolventům – ročníku 2020 i těm nadcházejícím z roku 2021? Všem, kteří letos nebo příští rok končí, bych poradil: pečujte o sebe po fyzické i psychické stránce, neztrácejte naději a dál se těšte na to, co přijde. Až ta správná chvíle nastane, budete připraveni. Neexistuje žádný „správný“ návod, jak se vypořádat s tím, co se teď s divadlem děje, takže dělejte prostě to, co v danou chvíli cítíte jako nejlepší pro vás.“