Dvacet divadel, která musíte navštívit, než zemřete (Recenze knihy) ✭✭✭✭✭

Paul T Davies recenzuje knihu Amber Massie-Blomfield s názvem „Twenty Theatres To See Before You Die“ (Dvacet divadel, která musíte vidět, než zemřete), vydanou nakladatelstvím Penned In The Margins.

Twenty Theatres To See Before You Die.

Amber Massie-Blomfield.

Penned in The Margins.

5 hvězdiček

Koupit výtisk

Navzdory trochu pochmurnému názvu (kdo z nás v dnešní době neřeší, jak naložit se zbývajícím časem?) se tato živá, informacemi nabitá a nesmírně čtivá kniha Amber Massie-Blomfield ukázala jako ideální únik z reality během lockdownu. Výběr dvaceti scén vychází z hluboké lásky k divadlu a jeho prostorám. Celé dobrodružství začalo po referendu o brexitu, kdy se autorka rozhodla prozkoumat, co nám divadlo stále ještě může nabídnout. Nejde však jen o architekturu; je to kniha o duchu těchto míst, o publiku a – což je možná nejdůležitější – o komunitách a o tom, co nás na živém umění stále tak fascinuje.

Výsledná dvacítka, vzešlá z dlouhého seznamu adeptů, je samozřejmě osobní volbou, ale rozmanitost a odlišnost jednotlivých scén je ohromující. Zatímco některé se zdají být jasnou volbou (Theatre Royal v Bathu nebo Everyman Theatre v Liverpoolu), zvláště pokud jste je už navštívili, nechybí ani překvapení a objevy. Římské divadlo ve Verulamium u St Albans je fascinující svou historií i stylem, zatímco The Theatre of Small Convenience v Great Malvern je důkazem pověstné britské osobitosti a svérázu. Velmi mě potěšilo zařazení National Theatre of Wales, jehož jevištěm je celé Wales, přičemž autorka nás zavede na představení „We’re Still Here“ v Port Talbot. Právě to je dalším klíčem k úspěchu knihy – je to v podstatě road trip po divadlech celého Spojeného království. Massie-Blomfield je navíc velmi vnímavá a vstřícná k viděným představením, i když se jejich kvalita může lišit. V srdci její knihy totiž vždy zůstává ona jedinečná alchymie mezi jevištěm, divákem a prostorem.

Kapitola o divadle The Minack Theatre v Cornwallu je naprostá lahůdka (historie tohoto místa si přímo říká o filmové zpracování, nejlépe s Maggie Smith v roli starší Roweny Cade). Právě Minack teď kraluje mému seznamu míst, která v roce 2021 navštívím – prostě musím věřit, že se do divadel příští rok vrátíme! Musím se zastydět, že jsem v Minacku ještě nebyl, a u několika dalších scén upřímně nemám pro svou neúčast omluvu. Právě v tom tkví terapeutický přínos této knihy: přistihl jsem se, jak plánuji výlety, i když k některým vede delší cesta než k jiným. Samozřejmě se vtírá znepokojivá otázka, kolik divadel po pandemii znovu otevře. Skutečností však zůstává, že mnohá z těchto divadel přežila války, morové rány, vlády i nezájem – a divadlo přežije i tohle. Tato kniha mi byla v těžkých chvílích velkou oporou a spolu s četbou her mi pomohla udržet si kreativní náboj, zatímco si plánuji, kde všude si na svém cestovatelském seznamu udělám další křížek.

Pokračování, které by mapovalo postcovidovou divadelní scénu a místa, která si zaslouží naši pozornost, by bylo rozhodně na místě!