Dlouho ztracené hry Agathy Christieové

Mark Ludmon je ohromen dávno ztracenou hrou Agathy Christie The Lie (Lež) – součástí sbírky nedávno objevených scénářů.

Agatha Christie (Foto: The Christie Archive Trust) Je nejznámější díky svým detektivním románům, ale Agatha Christie zároveň drží rekord jako nejhranější britská dramatička všech dob. Na kontě má 30 her a v 50. letech se stala první ženou, které se v londýnském West Endu hrály současně tři tituly: po The Mousetrap – jež se později stala nejdéle uváděnou inscenací v Londýně – následovaly Witness for the Prosecution a Spider’s Web. Skutečný rozsah její divadelní tvorby se naplno ukázal teprve ve chvíli, kdy producent Julius Green při práci na své knize Curtain Up: Agatha Christie: A Life in the Theatre objevil soubor nepublikovaných rukopisů. Část z nich nyní vychází tiskem u Samuel French v rámci Agatha Christie Collection – od činoher přes rozhlasové scénáře až po televizní hry – ale jeden text zatím zůstává nevydaný: The Lie.

The Lie (Lež), která pravděpodobně pochází z poloviny 20. let, je pozoruhodné drama otevírající vztahy, jež by ve své době vyvolaly skandál. V duchu naturalistické hry konce 19. století, s příměsí melodramatu, odkrývá, co se skrývá za fasádou zdánlivě dokonalé rodiny z předměstí – a to během jediného večera. Téma manželské nevěry muselo být pro Christie zvlášť osobní: do roku 1926 už zjistila, že její první manžel Archie má poměr s mladší ženou. Po vydání debutu The Mysterious Affair at Styles s detektivem Herculem Poirotem v roce 1920 a po tom, co se v roce 1926 stala celonárodní senzací, když zmizela a ubytovala se v hotelu v Harrogate pod falešným jménem, mohla mít Christie obavu, že by The Lie přinesla rozruch – jenže z těch nejméně žádoucích důvodů.

Po „záchraně“ hry z archivů Agathy Christie uspořádal Green v roce 2018 jednorázové scénické čtení v Palace Theatre v Paigntonu v Devonu, nedaleko autorčina rodného Torquay. The Lie dosud nemá plnohodnotné jevištní uvedení, ale nyní je k dispozici jako audio adaptace od Greena a asistenta režie Martina Lewtona – původně vysílaná na BBC Radio 4 29. srpna a nyní na BBC Sounds do 26. září 2020. Ukazuje rodinu v okamžiku krize, kdy mladomanželčina aférka s jiným mužem hrozí zničit vztah, který se ukáže být už tak v rozkladu. Nikdo sice nezemře, přesto je to strhující: příběh se nenápadně stáčí a obrací k překvapivému – a podle všeho i problematickému – závěru. Navzdory vysokým emocím audio verze odhaluje vtip a ironický humor, které by se na jevišti daly vytěžit stejně účinně jako občas přepjaté repliky balancující na hraně melodramatu. Díky citlivému porozumění lásce a manželství je hra obzvlášť zajímavá tím, jak zdůrazňuje nejisté postavení žen v patriarchální společnosti 20. let. Samuel French a Concord Theatricals mezitím nabízejí další Greenem objevené texty pro budoucí inscenace – od mysteriózních titulů a komedií až po historický epos a muzikál. Patří mezi ně i Christiin vlastní dramatizace románu The Secret of Chimneys, která se za jejího života na jeviště nedostala, zatímco její úplně první hra Black Coffee z roku 1930 představuje Hercula Poirota – na divadle spíše výjimečně, protože ho Christie ze svých dalších adaptací románů vypouštěla, například v Appointment with Death, Murder on the Nile, Five Little Pigs a The Hollow. Towards Zero je další jevištní adaptací jejího románu – alternativa k jiné verzi, kterou napsala se svým občasným spolupracovníkem Geraldem Vernerem a která byla loni uvedena v Mill at Sonning v hrabství Berkshire. Vražda je také v centru The Unexpected Guest a komedií Spider’s Web a Personal Call, existuje však i několik her bez zločinu k vyřešení, například A Daughter’s A Daughter – další ženské drama, které Christie později přepracovala do románu pod svým „nedetektivním“ pseudonymem Mary Westmacott.

Christiin historický epos, inspirovaný jejím zájmem o archeologii, je Akhnaton – o politických intrikách na dvoře egyptského krále. The Stranger je její vlastní dramatizací gotické povídky Philomel Cottage o ženě, která se bojí o život – opět jako alternativa k jevištním verzím od jiných autorů. Sbírka Samuel French zahrnuje také televizní hru Wasp’s Nest, odvysílanou v roce 1937, a rozhlasové hry Personal Call a Butter in a Lordly Dish. K nejzajímavějším dílům patří rozhlasová detektivka The Yellow Iris, v níž vystupuje nejen Poirot, ale objevují se i písně – s hudbou Michaela Sayera a texty Christophera Hassalla. Některá z těchto vysílaných dramat by podle Concord Theatricals mohla být adaptována pro jeviště, což by dále posílilo potenciál, aby si Christie udržela své místo jako nejhranější britská dramatička.

Poslechněte si The Lie na BBC Sounds Celou kolekci Agatha Christie Collection najdete u Samuel French