Jak vysvětlit Američanům, co je to britská pantomima

Castaway Theatre Group. Foto: Christine Jones Event Photography

Ve Státech panto neznají. Ale vůbec ne – aspoň ne tak jako u nás v Británii, i když se tu a tam najdou malé kulturní ostrůvky. Jistě, mají slovo, které se píše a vyslovuje jako „pantomime“, ale má úplně jiný význam. Představte si mě a mou ženu Alison na americké výletní lodi u pobřeží aljašské divočiny, jak si dáváme aperitiv před večeří a povídáme si s velmi milým párem z Twenty-Nine Palms v Kalifornii, se kterým jsme se právě seznámili. Řekneme jim, že se pilně učíme texty na nadcházející panto. V jejich očích se objeví nepřítomný pohled, jako by si mysleli, že jsme byli na moři příliš dlouho. „Texty?“ ptají se. „V pantomimě?“

I když to v USA neplatí stoprocentně, slova „pantomima“ a „mima“ (tiché herectví) jsou pro ně zaměnitelná. V pantomimě přece nemáte žádné věty, protože se tam nemluví, ne?

„Špatně,“ říkám. „Dovolte mi to vysvětlit...“

Jsou dny, kdy je lepší vůbec nevylézat z postele. Tohle byl jeden z nich. Chopil jsem se metaforického rýče a začal se do toho zahrabávat – a čím víc jsem kopal, tím víc mi bylo jasné, že jediná cesta ven je kopat dál.

Panto, vysvětlil jsem, je konečným triumfem dobra nad zlem. „Něco jako Hvězdné války?“ navrhli a já souhlasil, že tam jisté podobnosti jsou. Hrdina kusu (říkáme mu „principal boy“) uvidí hlavní hrdinku („principal girl“) a okamžitě se do sebe zamilují. „Jako Luke Skywalker a princezna Leia?“ ptají se a já nervózně přikyvuji.

„Až na to, že toho hlavního hrdinu...“ začínám.

„Luka,“ doplňují mě s uspokojením.

„....hraje dívka.“

To jim ten sebejistý výraz z tváří smazalo.

„Dívka.“ Nebylo to konstatování ani otázka. Spíš hrozivá diagnóza – mého duševního stavu.

„V krátké tunice, kozačkách na podpatku a s hrozně dlouhýma nohama,“ pokračoval jsem a vyvolával při tom euforické vzpomínky na svá dospívající léta, které raději nebudu rozvádět ani zde, ani tam.

Alison mě vrací do reality dobře mířeným kopancem lodičkou.

„Takže Luka hraje holka?“ ptá se On.

„Znamená to, že Leiu hraje chlap?“ ptá se paní Jeho (kterou budu od nynějška označovat jako Ona).

„Ne,“ zasměju se nervózně. „Tu hraje krásná dívka.“

„Dobře,“ zní pochybovačná odpověď. „Kdo tam ještě vystupuje?“

Je tam Dame (tragikomická chůva), říkám jim bez přemýšlení. Kterou hraje – zaváhání – hraje ji – opět zaváhání – muž.

„Ať tomu správně rozumím,“ přemítá on. „Kluk, kterého hraje holka, holka, kterou hraje holka, a chůva, kterou hraje chlap. To u nás taky máme,“ prohlásí vítězoslavně. „Říkáme tomu drag show.“

Kopat, kopat, kopat.

Popisuji celou řadu dalších postav a většinu z nich spojuji s příběhy, které znají, jako Robin Hood, Aladin nebo Popelka. Téměř v každém případě musím definovat pohlaví postav, což, jak vidím, způsobuje v jejich myslích naprostý chaos. Nechápou například, proč Popelku hraje dívka, ale její sestry muži. Dokonce si začnou dělat poznámky do čtyř sloupců: Muži, Ženy, Muži-hrající-ženy a Ženy-hrající-muže. Pak přidají pátý sloupec, když pošetile zmíním pantomimickou krávu z pohádky Jack a fazole.

Trvá dobrou hodinu, než se mi podaří jim vysvětlit, o čem panto vlastně je, místo abychom jen řešili postavy a jejich pochybné genderové záměny.

Pokračuji popisem toho, že tam obvykle bývá příšera a diváci pokaždé křičí „přímo za tebou“ a hodně se smějí. Naši američtí přátelé se ale nesmějí. „Takže ti hoši a děvčata (řečeno s důrazem) tu příšeru nevidí?“

„Ne, proto je to vtipné.“

„Takže mají nějaký handicap?“

„Nebudu vás nudit zbytkem této zdánlivě nekonečné konverzace. Jen řeknu, že než jsme probrali grotesku, příšerné vtipy (včetně ukázek), šermířské souboje, padouchy, blázny, roztomilé děti, přetextované písničky a potrhlé postavy s ještě potrhlejšími jmény, začal jsem pochybovat o vlastním zdravém rozumu. Oni mezitím zabrousili do oblasti politické korektnosti a ptali se, zda neurážíme lesbickou a gay komunitu (nebo dokonce heterosexuály), když zjistili, že si hlavní hrdina (dívka) na konci bere hlavní hrdinku (také dívku). Nebo zda obsazení sedmi herců malého vzrůstu není projevem předsudků.

Dramatiky, jako jsem já, to staví před dilema: americký trh s divadelními hrami je neuvěřitelně obrovský. Moje panto se hrála v Austrálii, na Novém Zélandu i v Jižní Africe – tam panto chápou. Ale USA jsou z hlediska panto stále z velké části neprobádaným územím. Musíme jen přijít na to, jak na tento trh proniknout tím, že zapracujeme na pochopení budoucího publika, o čem panto vlastně je.

V posledních letech začal tento problém napravovat Nigel Lythgoe (známý jako „přísný Nigel“ z Pop Idolu), který panto v USA produkuje. Více o jeho snahách se dozvíte zde.

PODÍVEJTE SE NA NÁŠ PRŮVODCE PANTO 2018

Tento článek napsal dramatik Ian Hornby a původně vyšel v časopise Amateur Stage v únoru 2012.