ROZHOVOR: Geniální staří mistři – obsazení hry Kumšt

Mistři svého řemesla – hovoříme s Nigelem Haversem, Stephenem Tompkinsonem a Denisem Lawsonem v první den zkoušek na turné hry Obraz po Velké Británii.

Stephen Tompkinson, Nigel Havers a Denis Lawson ve hře Obraz. Foto: Matt Crockett HARMONOGRAM BRITSKÉHO TURNÉ HRY OBRAZ

Zatímco čekám na rozhovor s Nigelem Haversem, Stephenem Tompkinsonem a Denisem Lawsonem v první den zkoušek hry „Obraz“ (ART), zaslechnu servírku, jak barvitě popisuje dnešní polévku. Napadá mě, že producenti oceňované hry Yasminy Rezy zvolili nejspíš podobný recept: Vezměte jednu z nejúspěšnějších komedií všech dob, obsate tři z našich nejoblíbenějších a nejzkušenějších hvězd a vše důkladně promíchejte pod taktovkou talentovaného režiséra. Ozdobte špičkovým marketingem a servírujte v nejlepších divadlech po celé zemi. Voilà! Máte kasovní trhák. Všichni tři herci, kteří mají na kontě úctyhodnou řádku úspěchů, se shodují, že ART je v divadelním světě ekvivalentem vzácných lanýžů.

„Především je to velmi krátké, což na divadle miluji,“ usmívá se Nigel, známý z filmových hitů jako Ohnivé vozy či Cesta do Indie a mnoha televizních seriálů včetně The Charmer, Coronation Street nebo Panství Downton. K roli v této hře se vrací s obrovskou chutí (má za sebou už „740 repríz, ale už je to pár let“). Elegantní pan Havers viděl hru poprvé na předpremiéře v divadle Wyndham’s hned po jejím uvedení. „Lepší moderní hru jsem zatím nenašel,“ říká mi. „Je intelektuální, vtipná a o tématech, kterým rozumím, jako je přátelství a umění. Pro mě je to naprostý dar z nebes.“ Stephen (známý ze seriálů DCI Banks, Trollied či Wild at Heart) souhlasně přikyvuje. „Také jsem byl na premiéře ve Wyndham’s a byl to neuvěřitelný večer. Když mi později nabídli roli Ivana, neváhal jsem ani vteřinu. Autorka mistrně vystihla mužské přátelství a je to neustále zábavné. Nehrál jsem v tom 18 let, ale je krásné se k tomu vrátit.“

Nigel Havers a Denis Lawson ve hře Obraz. Foto: Matt Crockett. Denis (známý z Ponurého domu, Podfukářů či Star Wars) sice v této hře dříve nehrál, přesto si učení textu vyloženě užívá. „Viděl jsem ji, ale nikdy jsem ji nečetl, a je radost se do ní teď ponořit. Ten humor je prostě úžasný,“ libuje si.

Hra ART, která posbírala snad všechny prestižní divadelní ceny, vypráví příběh Serge, rozvedeného lékaře, který si koupí abstraktní obraz. Jeho přítel Marc je pobouřen, že by někdo zaplatil tak horentní sumu za úplně bílé plátno, a označí ho za nesmysl. Společný přítel Ivan se snaží oba usmířit, ale zanedlouho se sám ocitá v křížové palbě. Kromě toho, že se u hry nahlas zasmějete, je to právě zkoumání přátelství v kombinaci s brilantním textem, co dává hře její univerzální kouzlo. Ptám se tedy, jakých vlastností si Nigel, Stephen a Denis u svých přátel nejvíce cení?

„Tolerance a tvárnosti,“ vtipkuje Stephen.

Denis se zamyslí a s patrnou pýchou i náklonností nakonec odpoví: „Stále se přátelím se spolužáky ze školy. Pravidelně se vídáme a je skvělé mít přátele, které znáte od svých jedenácti nebo dvanácti let. Každý žijeme úplně jiný život, ale naše přátelství je naprosto přirozené. Toho si moc vážím.“

Stephen s úsměvem přikyvuje a dodává, že jeden z jeho nejstarších přátel má narozeniny ve stejný den jako on. „Jsme si pořád blízcí, určitě se za námi přijde podívat v Manchesteru.“

I Nigel udržuje pevná pouta s kamarády z dětství. „Je to dobrý pocit, jsou v podstatě jako rodina,“ podotýká.

Na turné se však toto trio stane rodinou sami sobě. Jak se baví, když zrovna nejsou na jevišti?

„V pondělí přijedete, to uteče, v úterý bývá nějaké promo k představení, ve středu máme obvykle odpolední představení, ve čtvrtek možná návštěva galerie, v pátek si přispíte a v sobotu jedete domů,“ líčí Nigel s tím, že i život z kufru a každé jméno města v kalendáři má svůj vlastní rytmus.

„Dlouho jsem na turné nebyl, ale jestli tam bude takový ten vyhlídkový autobus 'hop-on-hop-off', určitě mě v něm uvidíte,“ přiznává Stephen. „Dozvíte se spoustu věcí a skvěle se podle nich zorientujete v novém městě,“ trvá na svém.

Stephen Tompkinson, Nigel Havers a Denis Lawson ve hře Obraz. Foto: Matt Crockett

Všichni se shodují, že je čeká „mnoho gurmánských hodů“. Společné večeře jsou oblíbenou aktivitou souboru a všechna partnerská města turné získala od pánů palec nahoru za kvalitu místních restaurací a hospůdek.

Od chvíle, kdy David Pugh a Dafydd Rogers uvedli „Obraz“ poprvé ve West Endu, uplynulo dvacet let a původní poturné po Británii trvalo rekordních 78 týdnů. Nyní se Pugh a Rogers pokoušejí svůj vlastní rekord pokořit a s takto hvězdným obsazením mají k úspěchu skvěle nakročeno.

„Ta hra nestárne, pořád působí svěže,“ slibuje Denis.

„Bude se vám to líbit,“ láká Stephen. „Není to jen hra o třech mužích, protože je napsaná z ženského pohledu.“

Nigel dopíjí své espresso a doplňuje: „A protože je to krátké, budete v hospodě včas na to, abyste si ještě stihli objednat jídlo.“

Než odejdu, svěřím se jim, že moje babička je naprosto nadšená z toho, že se setkám s touto „stříbrnou šlechtou britského herectví“. Pánové ochotně zapózují na společné selfie a babička tak získá své vlastní umělecké dílo do sbírky. A pokud jde o mě, dělám si v duchu poznámku, abych si lístky na tyto „staré mistry“ rezervovala co nejdříve. Mám tušení, že se po nich zapráší rychleji než po ukradeném Rembrandtovi.

KLIKNĚTE ZDE PRO HARMONOGRAM BRITSKÉHO TURNÉ HRY OBRAZ