Oliver Dowden servíruje britským divadlům cestu do záhuby

Tento týden zveřejnil ministr kultury Oliver Dowden dokument, který vláda označila za „plán pro znovuotevření anglických divadel“. Od uzavření divadel uplynulo již 100 dní, a vše, co nyní máme v ruce, je tento plán – bez financování a beze termínů.

Oliver Dowden MP – ministr kultury

Tento divadelní plán má údajně zachránit domácí i exportní průmysl v hodnotě miliard liber, ale takovýto seznam bodů by dokázal sepsat i školák. Divadla po celé zemi jsou zavřená již přes 100 dní a my jsme trpělivě čekali na kroky vlády, ale toto je od ministra kultury, který o odvětví spadajícím do jeho portfolia očividně ví jen málo, velmi slabý výkon.

Zde je tedy onen plán (a ano, to je skutečně vše):

1. fáze – Zkoušky a výuka, ale bez diváků a s dodržováním pravidel sociálního distancování. 2. fáze – Představení pro účely vysílání a záznamu při dodržení rozestupů. 3. fáze – Venkovní představení s publikem a „pilotní projekty“ vnitřních představení s omezeným počtem diváků. 4. fáze – Představení povolená uvnitř i venku, ale v interiéru s omezeným počtem diváků kvůli rozestupům. 5. fáze – Představení povolená uvnitř i venku, v interiéru již s plnějším hledištěm.

Dowden sice volil správná slova. „Zoufale toužím po tom, abychom co nejdříve zvedli oponu pro živá představení v divadlech a na hudebních scénách – jsou duší našeho národa a pilířem našeho kreativního průmyslu, který patří ke světové špičce,“ řekl. „Známe ty výzvy – divadla musí být plná, aby vydělávala, a umělci musí být na jevišti v bezpečí, když zpívají, tančí a hrají na nástroje – jsem ale odhodlán zajistit, aby scénické umění nezůstalo zavřené déle, než je nezbytně nutné pro ochranu veřejného zdraví.“

Uzavřené divadlo Prince Edward Theatre. Foto: Mark Ludmon

Dodal: „Vím, že veřejnost chce svá divadla otevřená, naši skvělí umělci se chtějí vrátit do práce a my uděláme vše, co je v našich silách, abychom je plně zprovoznili. Náš plán poskytuje jasnou cestu zpět.“

Tato slova jsou pečlivě zvolená, ale děsí mě spíše to, co v nich chybí.

Od prvního dne, kdy se divadelní budovy uzavřely, přešla divadla a tvůrci společně s hudebníky, techniky, marketingovými pracovníky a divadelními médii na plné obrátky. V domovech vznikly stovky hodin zábavy, které byly streamovány přes sociální sítě, aby se vybraly peníze pro charitativní organizace NHS a pro lidi v oboru postižené pandemií covid-19. Některé soubory sáhly do svých archivů a získaly zvláštní povolení k vysílání materiálů, které nikdy neměly být zveřejněny, a držitelé práv přispěli svou troškou do mlýna omezeným schválením těchto aktivit.

Druhá fáze plánu doporučuje jako nejrychlejší řešení představení pro vysílání a záznam. Ale co nahrávat? Náklady na záznam jakéhokoli představení nejsou levnou záležitostí. Tvůrci, autoři, herci, prostory, nemluvě o autorských právech (pokud nejde o autorské dílo), dělají z této možnosti volbu pouze pro velké hráče, jako jsou National Theatre, Cameron Mackintosh, Andrew Lloyd Webber a některé platformy jako Broadway HD. Ti již mají zásobu natočených produkcí s vysokou úrovní zpracování. Zapůsobilo na mě, že i v těchto temných časech National Theatre vyřešilo tantiémy pro účinkující a štáb u zfilmovaných her, které měly být původně promítány pouze v kinech.

Shaftesbury Avenue Londýn – středa 24. června 2020, 21:00

Záznam velké produkce může stát desítky tisíc liber, pokud se vůbec podaří dohodnout práva – odtud pramení ten nárůst sólových koncertů během lockdownu. Inscenovat jakoukoli show ve West Endu, pokud nejde o hru pro jednoho či dva herce, by při dodržení rozestupů bylo nesmírně náročné. Náklady na přípravu jakékoli produkce by byly nad možnosti mnoha malých divadel, která už teď nemají hotovost a v podstatě zavřela brány a budovy zakonzervovala.

Nedávno jsme provedli průzkum, v němž jsme se diváků ptali na jejich názor na streamování. U velkých show byly reakce většinou pozitivní, ale tento trend rychle omrzel více než 50 % respondentů, kteří uvedli, že preferují živý kontakt a že je streamování deprimuje a znepokojuje. Vrátí se vůbec někdy živé divadlo?

Zbytek vládního plánu je víceméně k ničemu. Bez konkrétních termínů se může stát, že vláda povolí otevření venkovních scén uprostřed tuhé zimy – což neuniklo vedení krásného cornwallského divadla Minack Theatre. To musí být jedním z mála divadel, které by už nyní dokázalo splnit většinu pokynů, a přesto je stejně jako všechna vnitřní divadla zavřené. V oblasti, kde cestovní ruch letos čelí ztrátám kolem 630 milionů liber, označilo vedení divadla Minack uzavírku za „absurdní“. „Máme představení připravená k návratu na scénu. Je absurdní, že nám není dovoleno hrát v prostředí bezpečném z hlediska covidu pro publikum v rozestupech,“ uvedl mluvčí.

Minack Theatre, Cornwall

I první fáze plánu nabízí jen velmi omezené řešení. Naznačuje, že umělci mohou zkoušet, ale jak dlouho to mohou dělat? Musí se platit mzdy a bez termínů pro 3., 4. a 5. krok to není udržitelné, protože by mohli zkoušet celé měsíce.

Dowdenovo prohlášení vypadá jako dobrá zpráva pro dramatické školy, instituce dalšího vzdělávání a konzervatoře, které spadají pod „výuku“, i když člověka napadá, jak by v budoucnu mohlo vypadat divadlo bez jakéhokoli fyzického kontaktu. Chudák Romeo!

Je jasné, že divadla po celé zemi jsou nebezpečně blízko definitivnímu zániku. Už jsme viděli krach divadel Nuffield Southampton a Leicester Haymarket. Tento týden zahájilo Theatre Royal Plymouth vyjednávání o propouštění a divadelní skupiny jako Delfont Mackintosh, Nimax či producent Cameron Mackintosh už zaměstnance propustili. National Theatre varuje, že do Vánoc bude v úpadku; Globe hlásí totéž. Divadla po celé zemi, která přežila druhou světovou válku, nemusí přežít covid-19, a to i přes herkulovské úsilí zaměstnanců a vedení.

Mnozí v tichosti upínají své naděje k vánoční sezóně pantomimy. Pro většinu těchto divadel, zejména mimo Londýn, pantomima zajišťuje finance na provoz po většinu roku. Bez ní je jejich konec jistý. Žádné divadlo zatím pantomimu nezrušilo, většina se modlí za zázrak v hodině dvanácté.

Mezitím mnoho „freelancerů“, díky nimž divadlo funguje – režiséři, fotografové, PR pracovníci, výtvarníci, novináři na volné noze, technici a mnozí další – už pociťuje finanční tíseň, protože propadli sítem vládní pomoci. Vláda dala nespočet slibů, ale nic z toho nebylo splněno.

https://youtu.be/Cxd-l2YAij8

Dramatik James Graham v pořadech BBC Question Time a Hardtalk navrhl možné řešení, když vládu požádal o dočasnou investici namísto záchranného balíčku (bailoutu), která by mohla být časem splacena. Finance jsou potřeba naléhavě a rychle, jinak zaměstnanci, scény a navázané podniky v oblasti osvětlení, kulis a kostýmů zaniknou, nemluvě o dalším byznysu kolem divadla, jako je turismus, restaurace, bary či taxi služby. Seberte těch více než 20 000 lidí, které divadlo každý večer přivádí do Londýna, a liduprázdné ulice se stanou normou.

Graham o tomto plánu prohlásil, že je to „uklidňující záblesk světla v temnotě“, ale dodal: „Co samozřejmě stále chybí, je jakýkoli investiční balíček, aby bylo možné to skutečně realizovat. Bez něj nemůže být pochyb o tom, že celý divadelní ekosystém je na pokraji absolutního a totálního kolapsu.“

Zde je krátký výběr dalších reakcí z oboru.

Julian Bird, výkonný ředitel Society of London Theatre, vyzval vládu, aby uvedla orientační data „ne dříve než“ pro jednotlivé fáze plánu, aby divadla mohla začít plánovat znovuotevření. „V opačném případě, bez jakýchkoli informací, budou muset divadla a producenti předpokládat nejhorší scénář a plánovat, že zůstanou zavření po dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že se zbytek ekonomiky rychle otevírá, pevně věříme, že se správnými bezpečnostními procesy se můžeme k plnému hledišti v divadlech vrátit během několika měsíců. Potřebujeme, aby to vláda potvrdila.“

Fiona Allen, generální ředitelka a umělecká šéfka Birmingham Hippodrome, uvedla, že bez termínů nemá plán „pro sektor scénického umění naprosto žádný praktický přínos“. „Potřebujeme termíny, ke kterým budeme směřovat, abychom mohli řádně plánovat, jinak dojde k dalším ztrátám pracovních míst a uzavření dalších scén a společností. Jak to může být nepochopitelné?“

Julia Fawcett, generální ředitelka The Lowry v Manchesteru, řekla: „Scény po celé zemi – včetně The Lowry – zoufale touží začít s přípravami na znovuotevření dveří a uvést na naše pódia fantastická díla umělců, aby si je veřejnost mohla bezpečně vychutnat. Místo toho jsme obdrželi vágní a nejednoznačné prohlášení, které mnohé zmátlo a nikomu nepomohlo. Ostatní odvětví dostala termíny, se kterými mohou pracovat – a scénické umění by nemělo být výjimkou. Beze jasného plánu a časového harmonogramu uvrháme celý divadelní sektor do ještě hlubší krize. Náš obor si zaslouží víc.“

Matt Trueman, kreativní spolupracovník Sonia Friedman Productions (která uvádí hry jako Harry Potter a prokleté dítě), plán odmítl jako „narychlo spíchnutý na zadní stranu krabičky od cigaret“. „Cíle bez směrovek – to není plán cesty, to je jen fantazírování o prázdninách.“