RECENZE: A Chorus Line, Curve Leicester ✭✭✭✭✭

Gary Stringer hodnotí zbrusu novou inscenaci muzikálu A Chorus Line v režii Nikolaie Fostera, kterou uvádí divadlo Curve v Leicesteru.

Soubor muzikálu A Chorus Line. Foto: Marc Brenner A Chorus Line Curve Leicester

7. prosince 2021

5 hvězdiček

REZERVOVAT VSTUPENKY

Nikolai Foster dodává letošní sváteční sezóně ten pravý lesk a režíruje explozivní nové nastudování nestárnoucího muzikálu A Chorus Line. Tato inscenace z vlastní produkce divadla Curve tvoří páteř jejich zimního programu.

Soubor muzikálu A Chorus Line. Foto: Marc Brenner

Po bezprecedentní globální pandemii, která uzavřela divadla a nechala umělce bez práce, je tento příběh sedmnácti ambiciózních tanečníků bojujících o místo v titulní „chorus line“ stejně aktuální jako při své premiéře na Broadwayi v roce 1975. Původní tvůrce Michael Bennett inovativně využil skutečné výpovědi tanečníků, aby dodal punc pravdivosti inscenaci, která odehrála 6 137 repríz, získala devět nominací na cenu Tony a v roce 1976 i Pulitzerovu cenu za drama.

Bradley Delarosbel jako Gregory Gardner a soubor muzikálu A Chorus Line. Foto: Marc Brenner

Toto odhalené soukromí dodává muzikálu srdce, spoustu humoru, ale i bolest. I když jde o velký ansámbl, každý z účinkujících dostane šanci zazářit; Emily Barnett-Salter předvádí pořádnou dávku drzosti jako životem unavená Sheila, Redmand Rance vyzařuje sebevědomí jako Mike Costa a Jamie O’Leary ve svém profesionálním debutu skvěle ztvárňuje naivního Marka Anthonyho. Chloe Saunders během čísla „Dance: Ten; Looks: Three“ téměř zboří sál svým odvážným líčením cesty od ošklivého káčátka k silikonem vylepšené senzaci, přičemž se sotva stihne nadechnout!

Soubor muzikálu A Chorus Line. Foto: Marc Brenner

Sedmnáctku uchazečů postupně vyřazuje režisér fiktivní show, machiavelistický Zach v podání uhrančivého Adama Coopera. Kromě jejich krve, potu a slz vyžaduje od svých nadějí i jejich tajemství. Možná tím chce odvrátit pozornost od faktu, že má i svá vlastní – a to s Dianou, jíž zrovna nepřeje štěstí. Pozoruhodná Lizzy-Rose Esin-Kelly s jistotou prodává odhodlání, s nímž bojuje o placený džob, zatímco se odkrývá jejich společná minulost. Za asistence Taylora Walkera v roli Larryho vede Zach tyto konkurzy jako zpovědnice, kde zaznívají vtipné historky o plastikách, pohlavních chorobách, baletních začátcích i drsná realita promarněných šancí, ovšem vždy s pevně nasazeným úsměvem. V úžasném výstupu Ainsleyho Halla Ricketse v roli Paula tento úsměv mizí, když líčí svou trýznivou cestu za překonáním zneužívání. Tento strhující moment poodhrnuje oponu a ukazuje přízrak vykořisťování číhající v zákulisí.

Každý metr rozlehlého jeviště Curve a scény Grace Smart je plně využit působivou choreografií Ellen Kane, jejíž pohyb je v dokonalé harmonii s jazzovými melodiemi. V éře všudypřítomných talentových soutěží, kdy my diváci voyeuristicky sledujeme trápení začínajících umělců, činí použití živých videozáběrů příběhy těchto čekatelů ještě komornějšími a publikum se stává spoluviníkem. Zrcadla chytře zakomponovaná do scény pak divákům odrážejí jejich vlastní, pokřivený obraz.

Soubor muzikálu A Chorus Line. Foto: Marc Brenner

Směrem k finále, poté co se soubor zamýšlí nad pomíjivostí slávy a fyzického vrcholu, se oblíbený standard „What I Did For Love“ stává hymnou oddanosti a obětavosti – oslavou tvrdé práce, která stojí za veškerým nablýskaným pozlátkem.

A to finále! Skutečně „singular sensation“, v níž se neuvěřitelný světelný design Howarda Hudsona stává samostatnou postavou. Doslova oslňující osvětlení čísla „One“ znovu potvrzuje milostný vztah účinkujících i diváků k jevišti a rozhání temnotu těchto svátků po dvou velmi nejistých letech. Naprostý triumf.