RECENZE: A Steady Rain, divadlo Arcola Theatre ✭✭✭✭

David Schaal a Vincent Regan v inscenaci A Steady Rain. Foto: Nick Rutter. A Steady Rain Arcola Theatre

17. února 2016

4 hvězdy Rezervovat online

Uvedení této hry v divadle Arcola přichází ve velmi vhodnou dobu vzhledem k neutuchající diskusi o korupci v amerických policejních složkách.

Hra, která měla premiéru loni v East Riding Theatre v Beverly, zkoumá nejasné hranice mezi morálkou a pokušením. Sleduje tragické následky poté, co dva policisté omylem vrátí vietnamského chlapce do rukou amerického sériového vraha Jeffreyho Dahmera.

Příběh se soustředí na dva chicagské policisty: Dennyho (Vincent Regan), dominantního alfa samce, a Joeyho (David Schaal), který je zraněný a hloubavý. Dvojice spolu vyrůstala, prošla policejní akademií a společně i hlídkuje. Tato hra pro dva herce plynule přechází mezi přítomností a minulostí a velmi efektivně využívá individuální monology prokládané akcí v reálném čase.

Vincent Regan v A Steady Rain. Foto: Nick Rutter

Sám Regan přiznal, že morální kompas jeho postavy je poněkud vychýlený, a rozhodně není těžké pochopit proč. Se sklonem k násilí a nesnášenlivosti, náchylný k pokušení a neřestem, představuje nesympatickou postavu, která si zpočátku jen těžko získává přízeň publika – i kvůli jeho předsudkům vůči lidem, které potkává ve službě.

Zprvu je dokonce těžké pochopit, proč je Joey pravidelným hostem u jejich rodinného stolu. To vyjde najevo, až když zjistíme, že jejich nerozlučné pouto částečně pramení z toho, že Denny „zachránil“ Joeyho z alkoholové spirály. Chvíli trvá, než se děj rozjede, ale jsou to právě jejich obchůzky v problémové části města, které vedou k onomu osudnému setkání s nezvratnými následky.

David Schaal v A Steady Rain. Foto: Nick Rutter

Inscenace se vyhýbá jakémukoli prvoplánovému násilí, kterému by mnozí režiséři mohli dát přednost pro šokování diváka. Hra se distancuje od skutečných hrůz Jeffreyho Dahmera a raději nechává pracovat fantazii publika.

Teprve v druhé polovině začínáme vnímat, jakou daň si událost vybrala na Dennyho psychice a jak ho zasáhlo, že byl při povyšování na detektiva opomenut. Regan zde exceluje v momentech frustrace s trpělivou manželkou Connie, v oddanosti dětem Samovi a Noelovi, a dokonce i v nečekané laskavosti k dlouholeté milence, prostitutce Rhondě, které chce pomoci ke studiu na sekretářské škole. Do děje vstupují videomontáže, které účinně představují nejen šťastnější časy, ale i dobu, do které se už nikdy nemohou vrátit.

Vincent Regan v A Steady rain. Foto: Nick Rutter Autor Keith Huff (který se podílel i na seriálu Mad Men) popsal hru jako „dva policajty, stůl, židle a dva hrnky kafe“. Scéna Eda Ullyarta umožňuje divákům se do příběhu plně ponořit. Bez zbytečných okázalostí – s výjimkou červeného saka jako rekvizity a barelu na vodu – minimalistická dekorace v kombinaci s polozšeřelým, zakouřeným sálem skvěle dokresluje vnitřní zmatek obou policistů. Arcola je pro toto komorní drama ideálním místem – díky soustředění na výkony obou hlavních představitelů působí inscenace intimně, skoro jako bychom je poslouchali u nich doma v obýváku. A i přes okamžiky naprostého zoufalství nechybí vtipné poznámky, které publikum pobaví.

Někdy však posloupnost událostí plyne až příliš rychle, což ubírá na uvěřitelnosti a vede k několika slabším scénám. A přestože Schaal výborně ztvárňuje „toho druhého“ kamaráda, nikdy se vlastně nedočkáme Joeyho propadu na dno, ani hlubšího pohledu na to, jak on sám vnímá vztah ke svému příteli z dětství.

V čem však tato hra skutečně vyniká, je vyobrazení vnitřního utrpení policistů. Málokdy slyšíme perspektivu těch, kteří zastřelili civilisty, a tak je snadné je jednoduše odepsat jako bezcitné vrahy. Tisk k tomuto závěru došel okamžitě, přičemž Joey sklíčeně popisuje, jak se z nich stali obětní beránci – nejen pro média, ale i pro jejich vlastní sbor. V tomto ohledu nepřekvapí, že děj je zasazen do „nedávné minulosti“ – mohlo by to být loni, minulý týden nebo klidně včera.

Vytrvalý déšť zůstává symbolem po celou dobu, než se konečně spustí doopravdy. Denny sklíčeně stojí v dešti zády k publiku, což naznačuje snahu rituálně ze sebe smýt pocit viny.

Zůstává však otázkou, zda se někdy můžeme stát morálně „čistými“. Mohou být Denny a Joey někdy zproštěni své chyby? A dočkají se někdy svého vykoupení?

Tato hra, prostoupená tématem násilí, vás nechá dlouho přemýšlet nejen o dopadech policejní moci, ale i o jejich nelehké situaci ještě dlouho po skončení představení. Prvotřídní podívaná.

A Steady Rain se hraje v Arcola Theatre do 5. března 2016. Rezervujte nyní. Přečtěte si náš rozhovor s Vincentem Reganem a Davidem Schaalem.