RECENZE: Pohled z mostu (A View From The Bridge), kostel sv. Martina, Colchester ✭✭✭✭

Pohled z mostu (A View From The Bridge).

Kostel sv. Martina, Colchester.

25. května 2017

4 hvězdičky

Nová colchesterská divadelní společnost ProTo Col (Professionals Together in Colchester) si klade za cíl využít talentu místních umělců a vybudovat si silné zázemí mimo Londýn. Je to ambiciózní plán a hned s první inscenací si nasadili laťku velmi vysoko – jedná se o vynikající zpracování klasiky Arthura Millera. Představení uváděné na minimalistické scéně v kostele sv. Martina se musí spoléhat především na herecké výkony souboru. Obsazení je skvělé a vdechuje Millerovu dílu neuvěřitelný život.

Děj se odehrává v Americe 50. let poblíž Brooklynského mostu. Eddie, tragický hrdina příběhu, projevuje nezdravý zájem o Catherine, osiřelou neteř své manželky Beatrice. Když rodina ubytuje dva nelegální přistěhovalce, začne se o Catherine ucházet Beatricin bratranec Rodolpho, což v Eddiem vyvolá nekontrolovatelnou žárlivost. V hlavní roli podává Tim Freeman životní výkon. Působí jako hromotluk a jeho chůze je s postupující a ochromující žárlivostí, která mu ničí život i manželství, čím dál těžkopádnější. Jeho zájem o Catherine není ztvárněn prvoplánově sexuálně, ale výkon jasně ukazuje, jak tento cit tráví nejen jeho, ale i všechny v jeho okolí. Večer však patří Saře Jane Derrick v roli Beatrice. Od začátku je znát její úzkost z příchodu imigrantů, ale jak hra graduje, vyplouvá na povrch, že o Eddieho zájmu o Catherine ví už dávno a dělá jen to, co je nutné pro přežití. I když ji budete sledovat jen periferně, uvidíte ženu, která trpí, a přesto je odhodlaná zachránit své manželství – naprosto strhující výkon. Poprvé, i když jsem tuto hru viděl už mnohokrát, jsem měl pocit, že Eddie symbolizuje fašismus, jako by odrážel tehdy stále živou italskou minulost.

Celý soubor je ovšem fantastický. Ella D’Arcy Jones, která zde profesionálně debutuje, je silnou Catherine – zpočátku nevinnou a naivní, ale postupně stejně odhodlanou jako Eddie vybojovat si vlastní budoucnost. Jacko Pook v roli Rodolpha je citlivý a jemný, vnímá okolí i Eddieho autoritu, ale nakonec se mění v muže připraveného za svou lásku bojovat. Jonathan Davis jako vypravěč Alfieri hru výborně propojuje. Ač se může zdát zvláštní, že inscenace měla tři režiséry (Richard Bland, Joseph Lyndon a choreografka Alice Murray), prostor kostela využili dokonale. Najdou se i detaily, které by zasloužily dotáhnout – akustika prostoru v kombinaci s přesvědčivými přízvuky občas ubírala na srozumitelnosti a některé menší role mohly být výraznější. Celkově jde však o autentické a strhující podání Millerova dramatu, které slibuje pro budoucí projekty mnohé.

ZJISTĚTE VÍCE O PROTOCOL THEATRE