RECENZE: An Octoroon, Orange Tree Theatre ✭✭✭✭

Emmanuella Cole, Alastair Toovey a Vivian Oparah ve hře An Octoroon

Orange Tree Theatre

24. května 2017

Čtyři hvězdičky

Rezervovat vstupenky

Dion Boucicault patřil ve své době k nejznámějším dramatikům v Británii i USA díky hitům jako London Assurance, The Shaughraun nebo The Colleen Bawn. Jedním z největších úspěchů tohoto Ira byla hra The Octoroon, poprvé uvedená v roce 1859 v New Yorku. Dnes se s ní však na jevištích běžně nesetkáte. Její vyobrazení černošských otroků na louisianské plantáži, doprovázené hojným a hanlivým užíváním slova na „n“, by bylo pro moderní publikum zcela nepřijatelné. Navíc v 19. století směli na divadelní prkna pouze bílí herci, takže raná představení se neobešla bez líčení tváří na černo (tzv. blackface).

Americký dramatik Branden Jacobs-Jenkins se těchto problematických aspektů chopil a obrátil je naruby. Vytvořil invenční divadelní show, která zkoumá afroamerické dědictví, rasismus, otroctví i konvence melodramatu. Jeho volná adaptace dává hned od začátku najevo odklon od původního textu – autor v podání uličnického Kena Nwosua stojí sám na téměř prázdném jevišti jen ve spodkách a ponožkách za doprovodu úderného rapu Snoop Dogga. Později se k němu připojuje Boucicault, kterého s bujarým klaunstvím hraje Kevin Trainor, a společně nastiňují kontext adaptace. Co je nejdůležitější, hra nám hned vysvětlí, proč dvě černošské postavy hraje bílý herec s černým líčením a indiána další běloch s červenou tváří – což vyvažuje Nwosu, který se s bílým líčením představuje v rolích hrdiny George i padoucha M'Closkyho. Šokující efekt těchto prvků zmírňuje teatrálnost inscenace, kdy Nwosu a Trainor často bourají čtvrtou stěnu, aby vysvětlili, co se právě děje.

Celeste Dodwell a Vivian Oparah v inscenaci An Octoroon

Jádro Boucicaultovy hry zůstává zachováno: vypráví o mladém muži, který se vrací na rodinnou plantáž, jež kvůli dluhům čelí krachu. George se zmítá mezi láskou k nemajetné Zoe a povinností oženit se s bohatou jižanskou kráskou Dorou. Navzdory rasismu 50. let 19. století je odhalení, že Zoe je „oktoronka“ – tedy běloška s jedním černošským pradědečkem, a tudíž stále považována za otrokyni – prezentováno jako nespravedlnost, která pro šlechetného hrdinu George není překážkou k sňatku. Zlotřilý majitel pozemků M'Closky s povinným knírkem a padoušským smíchem se však snaží úsilí rodiny o záchranu plantáže zmařit, aby ji mohl ovládnout sám – a to včetně Zoe.

Jacobs-Jenkins si z původní hry vybírá jen určité repliky, ale kromě přerušování děje kvůli kontextu také rozšiřuje role dvou vedlejších otrokyň, Minnie a Dido. Podobně jako Stoppardovi Rosencrantz a Guildenstern i ony komentují, jak na ně hlavní dění dopadá, a vnášejí do hry vhled do skutečného života otroků oproštěný od stereotypů 19. století. Vivian Oparah a Emmanuella Cole jsou v tomto hašteřivém duu vynikající, často vtipné a jindy dojemné. Spolu s další otrokyní Grace v podání Cassie Clare jsou to jediné postavy, které vystupují z konvenčních šablon melodramatu.

Iola Evans v inscenaci An Octoroon

Silné obsazení doplňují Alistair Toovey v rolích otroků Peta a Paula (s černým líčením), Iola Evans jako sladká a ušlechtilá Zoe a Celeste Dodwell, která je v roli po mužích toužící Dory naprosto k popukání. Inscenace v sevřené režii Neda Bennetta je živá a zábavná, přestože zkoumá temná témata a vzdělává nás o afroamerické zkušenosti a principech melodramatu. Další dávku energie a vzrušení dodává chytrý světelný design Elliota Griggse.

An Octoroon připomíná stejně působivou hru Yellow Face od Davida Henryho Jwanga o obsazování rolí asijského původu a pro Jacobse-Jenkinse představuje velkolepý londýnský debut. Jeho jediným dalším kusem uvedeným v Británii byla doposud hra Neighbours na festivalu HighTide – příběh o rodině potulných bavičů, rovněž využívající blackface. Jeho komediální drama z kancelářského prostředí Gloria, které se od června hraje v Hampstead Theatre, ukáže jinou stránku jeho tvorby a potvrdí, že nepíše jen o „afroamerické zkušenosti“. Jak An Octoroon skvěle dokazuje, autor má zájem zkoumat samotný divadelní zážitek a bavit nás nespoutanou energií, zatímco otevírá nepohodlná a náročná témata.

Hraje se do 24. června 2017

Foto: The Other Richard

REZERVOVAT VSTUPENKY NA AN OCTOROON V ORANGE TREE THEATRE