RECENZE: Another America, Park Theatre ✭✭✭✭

Tim Hochstrasser recenzuje inscenaci Another America, novou hru Billa Rosenfielda, kterou uvádí londýnské Park Theatre.

Obsazení hry Another America. Foto: Piers Foley Another America

Park Theatre

7. dubna 2022

4 hvězdičky

REZERVOVAT VSTUPENKY Aktuální a povzbudivá nová hra Billa Rosenfielda přichází na menší scénu divadla Park Theatre s pozitivním poselstvím o Americe, která existuje mimo stranické hádky a vyhraněnou politickou polarizaci. Vychází z dokumentu Dana Austina True Fans, který sleduje příběh tří mladíků (dvou bratrů a nejlepšího kamaráda). Ti se koncem 90. let rozhodli strávit 100 dní v sedle kola a urazit 4800 mil z Venice Beach v Kalifornii až do Springfieldu ve státě Massachusetts. Jejich cílem byla basketbalová Síň slávy, kde chtěli vzdát hold milovanému sportu a svému týmu Utah Jazz. Lidé, které cestou potkali, se podepisovali na basketbalový míč – talisman jejich výpravy, který měl být v cíli uložen.

Obsazení hry Another America. Foto: Piers Foley

Okamžitě se nabízí otázka – proč tvořit hru, když už existuje dokument? Odpověď tkví v obratnosti, s jakou Rosenfield využívá formát „road movie“ a pouti k prozkoumání nejen nadějí a obav tří cestovatelů, ale i k představení pestré palety postav z běžného amerického života. Někteří jsou vlídní a nápomocní, rozdávají prostá moudra, jiní působí zlověstně a mnozí jsou ztrápení či zlomení životními těžkostmi. Jak hra postupuje, ukazuje se, že jejím skutečným tématem je Amerika „pod radarem“, které se sice dotýkají drsné tahy politiky a sociálních změn, ale nikdy ji zcela nedefinují ani nespoutávají. Hlavním poselstvím je, že tam venku stále existuje spousta zmatené, dobře míněné a komplexní lidskosti, kterou nelze – díky bohu – nikdy zaškatulkovat do stereotypů.

Soubor hry Another America. Foto: Piers Foley

Aby tento pozitivní, ale nikoliv sentimentální tón vyzněl správně, vyžaduje to virtuózní výkon od tří herců na scéně. Ti musí v průběhu děje ztvárnit 36 postav, a to s minimem rekvizit i kulis. Čeká je spousta textu a náročná akce. Klíčem k úspěchu inscenace je proto dovednost těchto tří mladých aktérů, kteří na sebe hladce navazují a vytvářejí galerii osobitých charakterových studií. Každý z nich musí střídat pohlaví, rasy i věk a k tomu ovládnout různé americké přízvuky. Patří jim velké uznání za to, jak přesvědčivě, plynule a s švihem to zvládají.

Krátká recenze nemůže detailně popsat celou tuto rozmanitost, ale obzvlášť mě zaujal Marco Young v roli zamlklého teenagera a vnitřně rozervaného prodavače; Jacob Lovick jako zklamaný starší příbuzný izolovaný svými špatnými životními volbami; a Rosanna Suppa v roli výstřední, laskavé babičky putující zemí. To vše doplňuje jejich zobrazení bratrských a kamarádských pout i konfliktů a osobní zrání postav, které postupně chápou, před čím utíkají a jak „jet dál, dokud nenajdou, co hledají“.

Another America. Foto: Piers Foley

Program sice uvádí o tvůrčím týmu jen málo informací, ale uznání zaslouží režisér Joseph Winters. Ten zkušenou rukou dává akci tempo a zajišťuje vizuální atraktivitu i pohybovou pestrost, a to i v dlouhých monolozích a klidových pasážích. Světelný a zvukový design umocňují dramatický účinek, aniž by působily rušivě, a scénografie (v programu neuvedená) dává hercům dostatek prostoru i opory.

Před zahájením repríz je vždy těžké odhadnout, kolik vysvětlování publikum potřebuje a co lze nechat jen v náznacích. Mou jedinou skutečnou výtkou je, že při dvouhodinové stopáži (plus přestávka) by prospělo trochu citlivého krácení, zejména v poněkud delší první polovině, kde se technika flashbacků využívá možná až příliš často.

Celkově jde však o skvěle napsanou, život potvrzující a velkorysou hru s vynikajícími hereckými výkony, která si plně zasloužila vřelé přijetí od premiérového publika.

Another America se v Park Theatre hraje do 30. dubna 2022.