RECENZE: Bitches Down Under, Above The Stag ✭✭✭

Bitches Down Under!

Above The Stag

17. ledna 2018

3 hvězdičky

Rezervujte nyní

Fanoušci lehkých, rozverných seriálů s gay tématikou uvítají toto třetí pokračování ságy našich přátel z 'Alright Bitches!' a 'Bitches Ahoy!'. Tentokrát své vykřičníky berou až na Mardi Gras do australského Sydney v eposu mýdlové opery z pera neúnavného Martina Blackburna.  V řemeslně solidní produkci Andrewa Becketta následuje zcela předvídatelný, ale zdravě zábavný sled komických výměn, kde si naše partička přehazuje vtipy staré, velmi staré i ty nejstarší.  Pokud mě paměť neklame, v tomto konkrétním díle jsou na dovolené ve slavné protinožské metropoli Liam Mooney jako vlídný Drew a Ethan Chapples coby sympatický Garth, doprovázeni svou věrnou „fag hag“ Pam v podání čiperné Hannah Vesty.  Dorazí do baru, kterému vládne Lucas Livesey coby ještě uštěpačnější Max, jenž se suchým, až kousavým humorem glosuje nenáročné zápletky vyvolané příchodem rázného Ollieho (Grant Cartwright) a „citlivého drsňáka“ Scotta (Tom Mann).  A to je vše.  Zápletky nejsou zrovna silnou stránkou pana Blackburna; ten se spokojí s tím, že nechá své postavy prostě přijít na scénu a klábosit.  A klábosit.

A klábosit.  Je to v pohodě, holky, ale podobně jako vysilující australské slunce, ani tohle představení nedodá moc energie.  Vlastně máte spíš chuť se natáhnout na lehátko, namazat se opalovacím krémem, nasadit brýle a klobouk a propadnout se do uspokojivé malátnosti.  Jsem si jistý, že Above The Stag má dostatek fanoušků tohoto typu zábavy, aby zaplnili řady po celou dobu uvádění. A věřím, že až se divadlo přestěhuje do větších prostor, svět o těchto „Bitches“ ještě uslyší a jejich průp průpovídky budou v jeho sálech znít ještě dlouho.  Pro tento druh show existuje publikum a tento kus jeho potřeby adekvátně naplňuje.  Nemyslím si, že by dělal víc než to, ale nikoho to neurazí.

Režisér sám navrhl docela pohlednou scénu.  Popravdě je tak dobrá, že scénáři spíše lichotí, než aby mu jen sloužila.  Spolu s vkusnými kostýmy Ellen Sussams a krásným svícením Jacka Weira působí celý vizuál velmi příjemně.  Díky veselému zvukovému doprovodu Andyho Hilla večer uteče v pohodě.  Je to však trochu jako s některými dovolenými: když se za nimi ohlédnete, těžko si vybavíte nějaký zásadní nebo pamětihodný moment – prostě „proběhly“ a nezanechaly téměř žádnou stopu.  A přesně taková je tato funkční bulvární komedie.  Návštěvy nebudete litovat, ale pravděpodobně si z toho zážitku moc neuchováte.

Nejlépe chutná s několika panáky něčeho ostřejšího.  Bavte se.

REZERVOVAT VSTUPENKY NA BITCHES DOWN UNDER