RECENZE: Modrovousův hrad, Green Opera, Arcola Theatre ✭✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí Bartókovu operu Modrovousův hrad, kterou uvádí soubor Green Opera v londýnském Arcola Theatre.

Julian Debreuil a Anastasia Inniss. Foto: Nick Rutter. Bluebeard’s Castle (Modrovousův hrad) v rámci festivalu Grimeborn Arcola Theatre

31. srpna 2022

5 hvězdiček

Webové stránky Green Theatre

Bartókova jediná opera z roku 1910 je pro festival Grimeborn vynikající volbou. Přestože trvá pouhou hodinu, nabízí obrovskou škálu nálad, které prostupuje tísnivá intenzita, již komorní prostředí studia Studio 1 v Arcole jen umocňuje. Tato skvělá inscenace souboru Green Opera nezklamala – nabídla silný zážitek díky dvěma vynikajícím pěvcům v hlavních rolích i kousavě pronikavému orchestrálnímu nastudování pod taktovkou Johna Paula Jenningse.

James Corrigan. Foto: Nick Rutter

Děj lze shrnout jen krátce, protože zde jde především o atmosféru a symboliku. Modrovous si přivádí Juditu do svého impozantního temného hradu, který je v této verzi uměleckým ateliérem. Judita neohroženě trvá na tom, že navzdory jeho varováním vpustí dovnitř světlo a postupně otevře sedm zamčených dveří. Každé z nich odhalují působivé výhledy, ovšem na každém z nich ulpěla krev. Pěvecký styl je u obou sólistů převážně deklamatorní a obrazotvornou roli přebírá orchestr, zde mistrně zredukovaný pro deset hráčů. Tato paleta zvuků se pro takto uzavřený prostor ukázala být více než bohatou.

Nejinovativnějším prvkem nápadité režie Eleanor Burke je zaplnění scény nalezenými a recyklovanými předměty, většinou vylovenými z britských pláží. Spletence lahví svázané rybářským náčiním a chomáče peří a látek se esteticky propojují v řadu instalací, které hrají v ději klíčovou roli. Nechybí ani zchátralé dveře a girlandy mořských řas namísto květin. Nádherný huňatý lustr spuštěný shůry pak představuje Modrovousovu klenotnici. Závěrečný plášť přehozený přes Juditina ramena ve chvíli, kdy odchází do Modrovousova sídla vzpomínek, působí díky své roztřepenosti a fragmentárnosti o to dojemněji.

April Frederick a James Corrigan. Foto: Nick Rutter

V opeře nesmí chybět ani mrazení z hrůzy, které zde vychází z vizuální i zvukové stránky. Rozbalující se prostěradlo, které se z bílé barvy mění v rozšiřující se krvavé skvrny, dokonale vystihlo atmosféru šestých dveří. Orchestr, korunovaný Juditiným výkřikem, pak více než důstojně zvládl majestátnost akordů u pátých dveří, které odhalují celou šíři Modrovousova království pod hrozivými mračny. Aby toto dílo plně zapůsobilo, musí být divákova představivost podnícena smyslnou děsivostí hradu, který roní krev – a tato inscenace ve mně tento náboj rozhodně vyvolala.

Obsazení se střídá a během premiérového večera James Corrigan a April Frederick předvedli skutečnou chemii plnou touhy i strachu, která pomohla udržet napětí po celou dobu. Scéna, která byla méně apokalyptická než obvykle, naznačovala, že Corrigan je osamělý umělec, který sbírá a pohlcuje své múzy – spíše solipsista než vrah. Velmi dobře vystihl touhu po společnosti i neochotu zbavit se vykořisťovatelské minulosti. Frederick zase přesně trefila hranu mezi odvahou a neohrožeností ve chvíli, kdy podléhá vzrušení z touhy vědět víc a víc. Dojemně pak ztvárnila vystřízlivění někoho, kdo si náhle uvědomí, že nyní ví víc, než kdy skutečně chtěl nebo potřeboval.

April Fredrick a James Corrigan. Foto: Nick Rutter

Vzhledem ke klíčové roli hudby v celém příběhu je třeba vyzdvihnout orchestrální složku. John Paul Jennings vedl ansámbl s elegancí a pečlivostí. V efektních momentech nechal vyniknout své skvělé hráče, zároveň ale dokázal zvuk mistrně odstínit tak, aby podpořil hlasy tam, kde měly mít přednost. Při obsazení po jednom nástroji dostal každý prostor zazářit svým osobitým charakterem, což platilo zejména pro dechy, ale v případě potřeby nechyběla ani síla celého tělesa.

Tato inscenace mě naprosto přesvědčila o smyslu komorního provedení tohoto díla – umocňuje drama tím, že vás vtáhne blíž, přičemž redukce orchestru neubírá na působivosti. Samotnou operu lze číst v několika rovinách – jako symbolistické dílo ovlivněné expresionismem Richarda Strausse, nebo jako mravní podobenství o tom, kam až bychom se měli snažit proniknout do nitra i těch lidí, kteří jsou nám zdánlivě nejbližší. Odcházeli jsme s mnoha podněty k přemýšlení a se vzpomínkou na precizní, technicky působivé a v tom nejlepším slova smyslu náročné představení. Určitě si ho nenechte ujít v Arcole nebo koncem měsíce v Asylum Chapel v Peckhamu. Navíc za každou prodanou vstupenku bude zasazen strom.

Modrovousův hrad pokračuje v Arcola Theatre v Londýně do 3. září, poté v ASYLUM London od 13. do 18. září 2022. Přihlaste se k našemu newsletteru Další recenze z festivalu Grimeborn 2022

Přečtěte si také recenzi na Kouzelnou flétnu v Arcola Theatre

Přečtěte si také recenzi na The Boatswain's Mate v Arcola Theatre