RECENZE: Bounder And Cad, The Pheasantry ✭✭✭✭

Bounder and Cad

The Pheasantry

3. září 2016

4 hvězdičky

Tuto dvojici definovali jako „rošťácké kabaretní duo, které se Downing Street pokusila cenzurovat, dokud jejich jazzové melodie neroztančily samotného premiéra v ponožkách“. Bounder and Cad jsou dva britští mladíci, kteří ve stylu legendárních Fascinating Aïda či Kit and The Widow dobývají londýnskou kabaretní scénu humorem, díky němuž se publikum v The Pheasantry upřímně bavilo i během deštivého sobotního večera.

V nové show s názvem „Warning: - Implicit Content“ předvedli Adam Drew (Bounder) a Guy Hayward (Cad) dva čtyřicetiminutové sety za brilantního klavírního doprovodu Bena Comeaua.

Není pochyb o tom, že jejich komediální pohled na aktuální dění, politiku a britskou náturu trefuje hřebíček přímo na hlavičku a s vervou jej zatlouká do samotných základů britského establishmentu. Večer zahájili oslavou playboye královské rodiny – prince Harryho – na melodii Prince Aliho z Disneyho Aladina, čímž okamžitě předvedli svůj břitký vtip. Závěrečné číslo „Greece Frightenin’!“, ve kterém Merkelová a Tsipras vyjednávají o řecké finanční pomoci, byla naprostá trefa do černého. To, jak Bounder ztvárnil Merkelovou, vhnalo většině z nás slzy smíchu do očí.

Některá čísla v průběhu večera byla poněkud eklektičtější – zazněla doslova „sýrová“ milostná píseň, skladba o záletné velrybě nebo verze Debussyho „Clair de lune“ prolnutá s klasikou „A Nightingale Sang in Berkeley Square“. Tato kombinace mi sice přišla trochu netradiční, ale přesto měla své kouzlo.

Pianista Comeau udržuje svižné tempo a jeho doprovod po celou dobu jiskří. V komorním prostoru, jako je Pheasantry, by bylo snadné interprety přehlušit, ale Comeau se přirozeně doplňuje s oběma protagonisty a tvoří s nimi skvělý celek.

Celé vystoupení vychází z typicky britského smyslu pro humor, který vás nenutí se aktérům vysmívat, ale smát se spolu s nimi. Jejich vzájemná interakce plná nadsázky navíc vytváří pocit, že jste i vy součástí jejich vtipů.

Těším se na to, s čím tito dva šibalové přijdou v příštím roce, kdy nás čeká brexit a kdy se nepochybně ještě hlouběji ponoří do hlubin britské duše.

A co se týče té skladby, kterou v Downing Street zakázali a díky níž byli Bounder and Cad označeni za britskou odpověď na Pussy Riot – jejich chytré zpracování partnerství Camerona a Clegga bylo vtipné, plné skvělých kontrapunktů a rozhodně mě navnadilo na další tvorbu.

ZJISTĚTE VÍCE O BOUNDER AND CAD