RECENZE: Calamity Jane, New Wimbledon Theatre ✭✭✭✭

Calamity Jane

New Wimbledon Theatre v rámci britského turné

21. března 2015

4 hvězdy

Soudě podle hudebního doprovodu k muzikálu Calamity Jane je velká škoda, že Sammy Fain nenapsal více velkolepých kusů pro broadwayská jeviště. Sice tvořil pro mnoho revuí na „Velké bílé cestě“ i pro film (kromě Calamity Jane je také autorem oscarové písně Love Is A Many-Splendored Thing), ale napsal jen hrstku muzikálů, z nichž většina se nejspíš dočká obnovené premiéry jen stěží.

Jeho hudba k filmovému muzikálu s Doris Day a Howardem Keelem je však bohatá, melodická a obsahuje řadu hitů: The Deadwood Stage (Whip Crack Away), The Black Hills of Dakota, Just Blew In From The Windy City, I Can Do Without You, It's Harry I'm Planning To Marry, A Woman's Touch, My Love Is Higher Than A Hawk a samozřejmě oscarovou Secret Love. Je to veselá, bujará a přitom nečekaně romantická partitura, sentimentální i svérázná zároveň. Texty Paula Francise Webstera k ní tvoří dokonalý a vtipný doprovod.

Samotná hudba je dostatečným důvodem, proč film vidět, a pravděpodobně i důvodem jeho trvalé obliby. Divadelní adaptace filmu se nikdy neobjevila na Broadwayi ani ve West Endu, což v dnešní éře muzikálů vznikajících podle slavných filmů působí poněkud zvláštně. V roce 1994 se Calamity Jane uváděla v Leicester Haymarket s Louise Gold v hlavní roli, ale zdá se, že až doteď to bylo jediné profesionální nastudování ve Velké Británii.

Nyní se po britských scénách toulá adaptace filmu od Charlese K. Freemana. Inscenace vznikla v nápaditém divadle Watermill Theatre pod režijním vedením Nikolaie Fostera. Jde o další z jejich projektů typu „herci jako muzikanti“, kde tradiční orchestr v jámě nahrazují účinkující na jevišti, kteří sami hrají na různé nástroje.

Calamity Jane se pro takový koncept zdála jako nejméně vhodný titul, ale nutno přiznat, že díky vynikající orchestraci Catherine Jayes vše funguje naprosto zářivě. Ano, zazní i nahraná hudba, ale ona určitá odtažitost tohoto efektu je bohatě vyvážena množstvím živých zvuků, které vytváří talentované obsazení na škálu nástrojů.

Celá produkce navíc sází na filozofii „vystačit si s málem“, kde orchestrální doprovod tvoří jen další součást chytrého designu vytvářejícího „něco z ničeho“. Matthew Wright vytvořil scénu, která je vynalézavá a ryze divadelní. Falešný portál je zasazen do prostoru připomínajícího zkušebnu před malým, ale efektním jevištěm. Vzniká tak jasný dojem divadla na divadle. Tento prvek pomáhá překonat úskalí přenosu filmu na prkna, co znamenají svět.

Zatímco film mohl využívat skutečné scenérie, od jedoucích dostavníků po nádherné výhledy do krajiny, Wrightova proměnlivá scéna umožňuje si všechny tyto prostory představit v mezích oné falešné scény. Znamená to méně peněz, ale více fantazie; méně okázalosti, ale větší zapojení divákovy představivosti. Je to po všech stránkách skvělý scénografický počin.

Wrightovy kostýmy jsou neméně nápadité a představují celou škálu postav, které k mýtu divokého západu patří. Popravdě by možná bylo lepší, kdyby některé kostýmy více zohledňovaly tělesné proporce herců namísto pouhého kopírování filmu, ale není to fatální chyba. Nikdo nevypadá zle a mnozí členové obsazení vypadají přímo skvostně.

Vzhledem k tomu, že se od všech – kromě samotné Calamity Jane – vyžaduje hra na hudební nástroj, je soubor výjimečně talentovaný a vnáší do každého aspektu inscenace život, energii a styl. Ohnivá a energická choreografie Nicka Winstona je klíčová a podmanivá; dává vyniknout jak izolovanosti městečka Deadwood, kde se děj odehrává, tak smyslu pro komunitu, který sdílejí místní obyvatelé i vojáci z blízké pevnosti.

Tom Lister je v roli Divokého Billa Hickoka uštěpačný, lakonický a neuvěřitelně flegmatický. Je to výkon plný čiré radosti. Po celou dobu zpívá výborně, ale jeho interpretace My Love Is Higher Than A Hawk je skutečným vrcholem, který krásně odstartuje druhé dějství. Jeho souhra s Dannym (Alex Hammond) a Calamity (Jodie Prenger) je přesně vyvážená a zajišťuje, že humor i romance plně vyniknou. Moment, kdy je převlečen za královnu Viktorii, je k popukrutně vtipný a jen podtrhuje jeho mužné sebevědomí.

Hammond je jako Danny naprosto přesný: pohledný voják, který si je své krásy vědom a očekává, že dámy s ním budou souhlasit. Švihácký a úlisný Danny v jeho podání je dokonalým protipólem Divokého Billa a ideálním objektem zájmu pro Calamity. Bobby Delaney je stejně skvělý jako Francis Fryer – do svého výkonu vnáší skutečnou dávku rošťáctví, zábavy a rebelství. Je neuvěřitelně muzikální, což se projevuje ve všem, co dělá, a to velmi uspokojivým způsobem. Má líbezný, čistý hlas a každý jeho okamžik na scéně je radost sledovat. Delaney navíc zastane i pořádný kus práce u klavíru a vede si v této sféře bravurně.

Phoebe Street je v roli Katie Brown, dívky toužící po slávě, naprosto okouzlující. Její proměna z ustrašené začátečnice v uznávanou divu Deadwoodu je zvládnuta s velkým citem. Její part v A Woman's Touch je famózní. Má nádherný hlas a charisma skutečné hvězdy.

Výborné výkony podávají i ostatní: Paul Kissaun (Rattlesnake), Matthew James Hinchcliffe (Buck), Martin McCarthy (Joe), Jamie Noar (Hank) a Justin Wilman (Hank). Všichni dodávají představení barevnost a zajímavé charakterní postřehy.

Ne všechno ale šlape jako po drátkách. Anthony Dunn je v roli Henryho příliš jednorozměrný a zdá se, jako by mu režie nařídila vše odehrát v překotném tempu. Výsledkem je plochá, nezajímavá charakterizace, která v kontrastu s ostatními působí zvláštně. Christině Tedders se role Adelaid Adams sice podařila, ale jen těsně. Příprava na její výstup je vzhledem k jejímu vzhledu a schopnostem nešťastně zvolená – její ženský půvab by měl oslňovat, ale v tomto podání to tak nepůsobí. Má sice příjemný hlas, ale popravdě by musela zpívat mnohem lépe než Streetová, aby celý ten fígl s její záměnou dával smysl.

V titulní roli dává Jodie Prenger do výkonu vše, ačkoliv je pro tuto postavu typově velmi nevhodně obsazena. Calamity je role pro pohlednou ženu, která dokáže přesvědčivě působit jako kluk; skutečná divoška, ze které se vyklube princezna. Prenger je krásná žena, která je však na první pohled stoprocentní dámou. Kvůli tomuto obsazení pak posměšky a obavy mužů z Deadwoodu získávají nechtěný nádech hrubosti (pokud to byl záměr, pak je zcela mylný).

Prenger má však přirozený a široký komediální styl a vtipy dokáže vypointovat s naprostým přehledem, ať už pomocí výmluvného pohledu nebo skvěle podané repliky. Konvence inscenace přijala s vervou, a tak scény, jako je ta, kdy ujíždí z města za Katie a skáče z koně na dostavník, fungují báječně. Prenger vás donutí jí věřit.

Je také rychlá na spoušti, s pistolí zachází s lehkostí a nebojí se ji použít. Stejně tak její práskání bičem je znamenité. Pěvecky je ve velmi dobré formě. Její dikce by však potřebovala pročistit, zejména v čísle The Deadwood Stage, kde představuje obyvatele města. Nejpříjemnější byly její duety s Billem a Katie, které byly skutečným zážitkem.

Píseň Just Blew In From The Windy City interpretuje s temperamentním odhodláním a vede soubor v tomto čísle, které je skutečným vrcholem představení. Secret Love sice není takovým hudebním vrcholem, jakým by mohla být – ty dlouhé, brilantní tóny, které dělají tuto píseň úžasnou, nedostávají náležitý prostor – ale to neznamená, že by to Prenger nezvládla. Poradila si s tím se ctí.

Je to divadelní lahůdka: starý dobrý muzikál podaný moderním způsobem. Je skvělé slyšet tak kvalitní písně v podání souboru, který se v podstatě sám doprovází. Výkon Jodie Prenger, který jde divákům naproti, podpořený prvotřídními výkony Listera, Delaneyho, Streetové a Hammonda, zaručuje večer, který pádí v tempu blesku a vyvolá ve vás touhu po těch dalekých kopcích Dakoty. Bez ohledu na to, kolikrát se ona melodie během večera vrátí...

Klikněte zde pro více informací o turné Calamity Jane.