RECENZE: Popelka (Cinderella), Lyric Hammersmith ✭✭✭✭

Ray Rackham a jeho syn Barnaby recenzují letošní vánoční lahůdku, Popelku v divadle Lyric Hammersmith.

Popelka (Cinderella) Lyric Hammersmith 4 hvězdy Rezervujte zde Foto: Helen Maybanks Pantomimická sezóna se může stát repetitivní záležitostí a tou nejhorší divadelní nehodou v podobě vynucené zábavy pro celou rodinu, ať se vám to líbí nebo ne. Je to roční období, kdy je omluvitelné, pokud o přestávce zapomenete, ve kterém divadle se nacházíte a na jaké představení se vlastně díváte. Jak osvěžující je tedy vrátit se do Lyric Hammersmith na jejich každoroční, radostně alternativní pantomimu, kde vždy přesně víte, kde jste, a můžete očekávat nečekané. Kombinace scénáře stálice divadla Lyric Judea Christiana, orchestrace Corina Buckeridge a komediálního timingu Jodie Jacobs (nemluvě o jejím famózním hlasu) ve vás vyvolá sváteční, rodinný a naprosto okouzlený pocit v tomto rozhodně městském a hrdém převyprávění příběhu o Popelce. Popelka, její zlá macecha a sestry, kouzelný kmotříček víla, její princ, hlodavci i dýně jsou na svých místech, ale Cinders v podání Timmiky Ramsey v lacláčích rozhodně není stydlivá dívka čekající na prince, který by ji zachránil z domácího otroctví; spíše sama vzhlíží ke hvězdám jako začínající vesmírná cestovatelka. Tato Popelka je velmi svérázná osobnost, do které se rozkošně aristokratický princ Gabriela Flearyho zamiluje nejen kvůli jejímu kouzelnému vzhledu, ale pro její mysl, ducha a osobnost. Pokud toto osloví byť jen jednu holčičku v hledišti, pak Lyric splnil svůj úkol! Moderní pojetí titulní postavy není jediným prvkem roku 2019, který si do této pantomimy našel cestu.  Došlo k jemnému a nečekanému dějovému zvratu, v němž se skvělá Buttons v podání Jacobs a Popsy Lauren Samuels (polovina dua nevlastních sester) připojí k Popelce a jejímu princi v hledání svého vlastního „šťastně až navěky“; v tom, co je rozhodně nejinkluzivnější a nejrelevantnější LGBTQ+ podzápletka, na jakou můžete v této sváteční sezóně narazit. Je to krásný prvek romantického překvapení (obsahující docela velkolepý cover písně „Tell Him“ od Barbry Streisand, v tomto případě „Tell Her“). Nejkrásnější moment nastal, když publikum všech věkových kategorií u finále skandovalo dvěma svatbám – znamení, že i když máme před sebou ještě dlouhou cestu, budoucí generace by nám všem měla dodat trochu hrdosti! Topsy v podání Mairi Barclay, ta zákeřnější z nevlastních sester (no, aspoň jedna tam být musela), si s naprostým přehledem krade tolik scén pro sebe, že by si letos pod stromečkem zasloužila předvolání za velkou loupež. V kombinaci se Samuels tu máme velmi odlišnou dvojici zlých sester, které dluží méně grotesknímu divadlu let minulých a mnohem více hvězdám reality show z Chelsea, Cheshire a (samozřejmě) Essexu (i když v případě Barclay se silným skotským přízvukem, který využívá s velkým šarmem). Jejich přítomnost spolu s Shobnou Gulati jako Madame Meany (včetně domácího krokodýla) a Rhysem Taylorem jako panto-dokonalým Fairy Fredbarem zajišťuje, že je tu dostatek známých prvků a postav, se kterými můžeme bučet, syčet nebo fandit. Termín alternativní pantomima obvykle vyvolává představu vyloženě dospělé záležitosti plné dvojsmyslů, nebo divadla, které je sice vhodné pro rodiny, ale na hony vzdálené historii tohoto žánru a jeho pokřikům „oh no it isn’t“. To, co Lyric dělá tak dobře, je osvojení vaudevillových tradic pantomimy tak, aby působily jako přirozená součást jasného vyprávění; od slizem naplněné grotesky v podání Barclay a Samuels až po Taylorův úvodní smršť vtipů o stanicích londýnského metra, která se setkala se stejnou mírou nadšeného sténání i velkého potlesku. Bylo tu právě tolik vtipů o princových plesech (a koulích), aby se i dospělí členové publika chichotali, a po celou dobu zaznívaly jisté pěvecké výkony. Když publikum s radostí zpívá „Shut Up And Dance“ a navíc to myslí vážně, může si být Lyric jistý, že vytáhl další vánoční krakorec se skvělým překvapením. (**** 4 HVĚZDY) Barnabyho pohled (9 a tři čtvrtě roku) Popelka se mi moc líbila, protože byla vtipná, napínavá a místo kočáru měla raketu. Kostýmy byly úžasné a tancování skvělé. Buttons a Topsy byly moje nejoblíbenější postavy, protože Buttons byla Popelce dobrou kamarádkou a Topsy byla hloupá a zlá. Fairy Fredbare byl milý, jako moje babička. Díky tomu jsem měl pocit, že jsem součástí show, a to se mi moc líbilo. Byla to taková zábava, že chci jít znovu. (***** 5 HVĚZD) Navštivte naši stránku o pantomimě