RECENZE: Constellations (Paralelní vesmíry), Trafalgar Studios ✭✭✭✭✭

Joe Armstrong jako Roland a Louise Brealey jako Marianne. Foto: Helen Maybanks Constellations

Trafalgar Studios 1

14. července 2015

5 hvězdiček

Koupit vstupenky Ke hře Constellations jsem zprvu přistupoval s jistou rezervovaností. Četl jsem totiž pětihvězdičkovou recenzi svého kolegy na broadwayské uvedení s Jakem Gyllenhaalem a Ruth Wilson. Byla to fascinující recenze, která mě nutila přemýšlet, jak může jakákoli hra získat tak nevídanou chválu od tak přísného kritika.

Když jsem do divadla dorazil dříve a četl si poznámky v programu od profesora Michaela Duffa, říkal jsem si, jestli mi náhodou neuniká v čem to tajemství tkví. Jeho nesrozumitelný výklad paralelních vesmírů mě naprosto zmátl a začal jsem pochybovat, zda vůbec pochopím to, co uvidím. Moje obavy však byly zbytečné.

Constellations je pětasedmdesátiminutový divadelní klenot. Je to hra o věcech, které se dějí, které se stát mohou i které se mohly stát – přesně jako v životě. Podobně jako film Srdcová sedma (Sliding Doors) mapuje dilema „co by se stalo, kdyby“, když se místo doprava vydáte doleva, Constellations nahlížejí na jeden vztah v několika paralelních realitách. Diváci, kteří mají rádi seriály jako Hvězdná brána nebo Star Trek, zde najdou mnohem civilnější a realističtější verzi zápletek, na které jsme zvyklí z kvalitního sci-fi.

Joe Armstrong (Roland) a Louise Brearley (Marianne) podávají dechberoucí výkony, které jsou hluboce dojemné a místy velmi vtipné. Naprostá preciznost, s jakou udržují své postavy při životě v různých realitách se všemi těmi jemnými rozdíly a nuancemi, přičemž dokážou změnit naladění scény během okamžiku, svědčí o jejich neuvěřitelném talentu. Už jen jejich samotné herectví by stačilo na pětihvězdičkové hodnocení.

Poté, co jsem měl možnost nahlédnout do scénáře Nicka Paynea, jsem si uvědomil, jak moc tato produkce stojí nejen na hercích, ale také na režisérovi Michaelu Longhurstovi, scénografovi Tomu Scuttovi a světelném designérovi Lee Curranovi. Toto tvůrčí kvarteto spolu s Armstrongem a Brearleyovou vytváří z Constellations neuvěřitelný divadelní zážitek. Černá podlaha s onyxovými šestiúhelníky a snové balónky vznášející se nad hlavami vytvářejí snovou atmosféru, která Payneovu textu dokonale sedí.

Vzhledem k tomu, že Constellations nemají tradiční narativní strukturu, délka scén se pohybuje od několika vteřin až po několik minut. Tyto dvě postavy se v každém z vesmírů nacházejí – a nacházejí se v nich zas a znovu.

Je velmi těžké dodat něco víc k tomu, co o hře napsal ve své recenzi Stephen, takže se o to ani nebudu pokoušet. Mohu jen doporučit: využijte této krátké příležitosti a zajděte do Trafalgar Studios na Constellations, dokud je to možné.

Constellations se hrají v Trafalgar Studios do 1. srpna 2015