RECENZE: Doubt A Parable, Southwark Playhouse ✭✭✭✭

Stella Gonet v inscenaci Doubt – A Parable (Pochyba). Foto: Paul Nicholas Dyke

Doubt – A Parable

Southwark Playhouse

4 hvězdy

Rezervujte zde Drama, které v roce 2005 získalo Pulitzerovu cenu, se po deseti letech vrací do Londýna a tato inscenace v Southwark Playhouse jasně dokazuje, proč si zaslouží revival. Hra se odehrává v katolické škole v Bronxu v roce 1964 a staví proti sobě protichůdné ideály ohledně pokroku v církvi. Když vyjde najevo, že liberální a charismatický otec Flynn trávil čas o samotě s jedním ze svých studentů, reakcionářská sestra Aloysius začne osnovat jeho pád spolu s progresivními postoji, které zastává.

Devadesátiminutové představení nabízí v režii Ché Walkera strhující bitvu důvtipu a přesvědčení mezi Flynnem a Aloysius. Ve scénách, které nabízejí odlehčení i komiku, se sestra Aloysius v podání impozantní Stelly Gonet snaží zocelit nervózní a dobrosrdečnou sestru James (Clare Latham): „Podívejte se na sebe, vy byste udělala cokoli pro vlídný pohled.“ Vztah mezi oběma sestrami se stává spoluzávislým: Aloysius se snaží z James vymámit věrohodná svědectví o Flynnově pochybení, zatímco James usiluje o uznání své nadřízené, která tvrdí: „Srdce musí být vřelé, ale rozum musí zůstat chladný.“

Clare Latham a Jonathan Chambers v inscenaci Doubt – A Parable. Foto: Paul Nicholas Dyke

Jonathan Chambers je okouzlující otec Flynn, své kázání přednáší s vášní a přesvědčením, které dává vyniknout brilantnímu textu. V jeho postavě by však bylo místo i pro větší nuanci, která by dovolila, aby podezření vznesená proti němu diváky skutečně nahlodala. V tomto podání se však misky vah „pochyb“ přiklánějí spíše na stranu jeho neviny. Stojíme při něm o to pevněji, když sestra Aloysius zlomyslně překrucuje důkazy v jeho neprospěch a vtahuje sestru James do víru viny. Zatímco James bezmocně sleduje knězovu zkázu, přiznává: „Ztratila jsem sama sebe“.

Jo Martin v inscenaci Doubt – A Parable. Foto: Paul Nicholas Dyke

Vynikající Jo Martin jako rázná a energická paní Mullerová, matka údajné oběti, zdařile prolamuje napětí. Přestože ji sestra Aloysius povolala ke svému křížovému tažení proti Flynnovi, projevuje neochvějný pragmatismus ve snaze zajistit svému synovi ty nejlepší příležitosti za každou cenu. V rozhořčeném výbuchu říká: „Každý má své důvody“, což je replika, která trefně útočí na skutečné motivy sestry Aloysius.

Diváci sedí po všech čtyřech stranách chytré scény PJ McEvoye. Vyvýšená podlaha kostela ve tvaru kříže staví víru přímo do centra této hry a zároveň umožňuje Walkerovu skvělou režii. Pokud stojí každý na jedné straně kříže, Aloysius a Flynn vizuálně demonstrují své protikladné postoje k víře; při konfrontaci se pak kostel stává náboženskou barikádou, za níž oba hájí své principy. Červená záře pod podlahou představuje hrozbu pekla, která se uprostřed dramatu neustále připomíná.

Otec Flynn říká: „V cílové rovince jste to jen vy proti sobě samému.“ V dnešním světě, kde lživé pomluvy stále ničí životy, by této hře prospěla větší nejistota ohledně jeho neviny. Nehledě na náboženské zasazení je však hra Johna Patricka Shanleyho především studií lidské integrity, pýchy a spravedlnosti. Tato inscenace skvěle pokládá otázky: Jak daleko byste zašli, abyste obhájili své zásady? A jaká je cena za vlastní přesvědčení?

Hraje se do 30. září 2017

VSTUPENKY NA DOUBT – A PARABLE