RECENZE: Echoes, Arcola Theatre ✭✭✭✭

Foto: Rosalind Furlong Echoes

Divadlo Arcola

17. listopadu 2015

4 hvězdičky

Máte už jen velmi málo času, abyste zhlédli tuto úžasnou hru. Současná sezóna v divadle Arcola končí 21. listopadu a tento kus byste si rozhodně neměli nechat ujít. Hra získala řadu ocenění již při své letošní světové premiéře na festivalu Edinburgh Fringe, včetně ceny Spirit of the Fringe. Uvádění v divadle Arcola v Dalston Junction je londýnskou premiérou; včerejší představení bylo vyprodané a dá se očekávat, že tomu tak bude i po zbytek sezóny.

Inscenace Echoes slaví úspěch z mnoha důvodů, ale tím hlavním je neuvěřitelná síla vyprávění. Sledujeme dva paralelní příběhy, které od sebe dělí 175 let. Přestože je vyprávějí dvě herečky nezávisle na sobě, panuje mezi nimi tak hluboká a smysluplná symbióza, že se původně roztříštěný zážitek slévá v nádherný celek.

Lví podíl na tom má samozřejmě text Henryho Naylora, který má na svém kontě řadu úspěchů včetně své první činohry The Collector z roku 2014 či práce pro televizi a rozhlas. Působil také jako hlavní scenárista pořadu Spitting Image. Naylor vládne vytříbeným satirickým stylem, který skvěle využil v The Collector i v Echoes, a má dar vykreslovat obrazy slovy. Některé výjevy vám utkví v paměti na dlouho – například moment, kdy poručík drží v ruce hnijící fík plný červů a tiskne ho, dokud nepukne.

Naylor se na této produkci podílel i jako spolurežisér spolu s Emmou Butler. Jejich společné režijní vedení mistrně zdůrazňuje body oné symbiózy, stejně jako vizuální stránka scény. Jevište je strohé, vybavené pouze lavičkou a stoličkou; jednoduché, černé a oddělené. Dvě herečky, jedna žena pro každý příběh; jedna v černém, druhá v bílém, obě v kostýmech odpovídajících své době a místu. Pohybují se prostorem, vyprávějí příběh z různých úhlů a jen zřídka se ocitají na stejném místě. Obzvlášť působivý byl moment, kdy se obě herečky posadily na lavičku. Sdílely společný prostor i stejnou pózu, a přesto byly světy vzdálené.

Foto: Rosalind Furlong

Dalším faktorem úspěchu této inscenace je herecký výkon obou představitelek. Jejich vypravěčské schopnosti drží publikum v napětí od začátku do konce a divák je do děje naprosto vtažen.

Hra začíná příběhem Tillie v podání Felicity Houlbrooke. Tillie pochází z Ipswiche a vyplouvá do indické kolonie hledat manžela, aby neskončila jako stará panna ve svém rodném městě. Má vznešené ideály o službě králi a vlasti, které jsou však postupně a drtivě konfrontovány s chováním jejího manžela i koloniálních sil. Houlbrooke hraje všechny postavy svého příběhu s jasnou konturou a oživuje tak dobové postoje i charakter svého manžela a dalších postav.

Paralelní příběh Samiry vypráví Filipa Bragança. Její osud se odehrává v současnosti a je po všech stránkách aktuální. Vnáší světlo do citlivých témat konfliktů na Blízkém východě a radikalizace mladých muslimů po celém světě. Samira se vydává na cestu, aby se osobně zapojila do kalifátu a splnila svou povinnost vůči víře. Podobně jako Tillie, i Samira se dočká rozčarování z manžela i ze zacházení s lidmi v rámci kalifátu. Výkon Bragançy přesvědčivě vtahuje do děje. Se svou hereckou partnerkou Houlbrooke jsou skvěle a vyrovnaně doplňujícím se duem.

Jde o velmi působivou hru plnou sugestivních obrazů a fascinujícího vyprávění.

Hra Echoes se v divadle Arcola uvádí do 21. listopadu 2015.