RECENZE: Emilia – online stream ✭✭✭✭✭

Paul T Davies hodnotí inscenaci Emilia, která se po vyprodaných sezónách v Shakespeare's Globe a ve West Endu nyní streamuje online až do 24. listopadu.

Foto: Helen Murray Emilia Online stream do 24. listopadu Sledujte zde

5 hvězdiček

Možná jedním z mála přínosů letošního roku byl rozmach divadelních streamů, což nepochybně ovlivní způsob, jakým budou budoucí představení zprostředkována divákům. Občas mi nějaká produkce uteče kvůli financím, jindy se lístky vyprodají dřív, než se rozhoupu, nebo zkrátka nestíhám. Je to nesmírná úleva, že jsem konečně mohl zhlédnout mimořádnou, epochální hru Morgan Lloyd Malcolm, která přepisuje historii i zavedená pravidla. Tento záznam, pořízený po přesunu z Globe, byl původně určen pouze pro archivní účely a nikdy neměl spatřit světlo světa… dokud pandemie nezměnila pravidla hry. A teď tu máme ideální lék na trudnomyslnost z druhého lockdownu. Ano, zvuk je místy slabší, ale to je často dáno oním „kotlem energie“, který vytváří jásající publikum, a scénografie Joanny Scothcer vynikne naprosto skvěle. Kdo vlastně byla Emilia Bassano, údajná „Černá dáma“ ze Shakespearových sonetů? To, že se o ní ví tak málo, dává autorce Morgan Lloyd Malcolm obrovskou svobodu vytvořit burcující a dravou historii nejen o ní, ale o všech utlačovaných ženách.

Foto: Helen Murray

Jak říká dvorní učitel tance: „Dámy, jsme připraveny to rozbalit?“ A ano, JSOU! Vynikající soubor talentovaných performerek a hudebnic nevykazuje jedinou slabinu. Tři představitelky Emilie v mladém, středním a starším věku – Saffron Coomber, Adelle Leonce a Clare Perkins – zvládají přechody nádherně a vytvářejí jedinou postavu, která v průběhu hry organicky roste. Skvělé výkony podávají také Jackie Clune jako nafoukaný lord Thomas a rázivá Eve, Charity Wakefield coby výtečný William Shakespeare (Kolik její práce asi ukradl? – „V Othellovi má Desdemonina nejlepší přítelkyně MOJE JMÉNO!“), a „ženy od řeky“ jsou naprosto famózní. Velmi působivé je, že hra, obsazení i režie Nicole Charlesové se vyhýbají stereotypům. I když komedie místy působí rozmáchle, muži se chovají jako muži a ženy jako ženy té doby, se všemi dobovými konvencemi. Ačkoli hra místy burácí, jednou z nejsilnějších sekvencí je ta, kdy Emilia truchlí nad ztrátou

svého dítěte – ticho a klid postav i diváků v tu chvíli přímo sálají z obrazovky.

Foto: Helen Murray

Byla publikovanou básnířkou, matkou, učitelkou žen i feministkou, přesto ji historie psaná muži označuje za „prostitutku“. Hra nenápadně i přímo skrze čtvrtou stěnu hledá paralely k naší době, kdy je práce mnoha autorek stále přehlížena jako pouhý koníček a ony bojují o to, aby jejich hlasy byly slyšet. Historii píší a přepisují ti, kteří k tomu dostanou příležitost, a tato hra bude vnímána jako zlomový bod směrem k rozmanitějšímu, spravedlivějšímu a rovnějšímu divadlu. Závěrečný projev vychází přímo ze srdce a obrazně řečeno srovná divadlo se zemí. To ale zdaleka není konec Emiliina příběhu – její hlas by mělo slyšet každé regionální i ochotnické divadlo v zemi. Už se nemůžu dočkat, až ji konečně zažiju naživo přímo v hledišti.