RECENZE: From Here To Eternity, Charing Cross Theatre ✭✭✭

Mark Ludmon hodnotí nové londýnské nastudování muzikálu Tima Rice a Stuarta Braysona Odtud až na věčnost (From Here to Eternity) v Charing Cross Theatre

Jonathan Bentley (Prewitt) a Desmonda Cathabel (Lorene) Foto: Alex Brenner From Here to Eternity: The Musical Charing Cross Theatre, Londýn Tři hvězdičky Koupit vstupenkyJe to už devět let, co se testosteronem nabitý muzikál Stuarta Braysona a Tima Rice, adaptace kdysi veleúspěšného románu Odtud až na věčnost, poprvé objevil na londýnských prknech. V komornějším prostoru, než nabízelo původní Shaftesbury Theatre, získává nová inscenace Bretta Smocka tolik potřebnou intimitu pro příběh o chaotických osudech vojáků z povolání na havajských kasárnách v týdnech předcházejících útoku na Pearl Harbor v roce 1941. Navzdory skvělému obsazení a přepracovanému libretu však inscenaci stále chybí jasnější ohnisko, které by divákovi umožnilo vybudovat si hlubší vztah k rozmanitým postavám v době, kdy se neúprosně blíží drtivá historická katastrofa. Soubor muzikálu Odtud až na věčnost. Foto: Alex Brenner V tomto intenzivním hudebním dramatu podle románu Jamese Jonese z roku 1951, který proslavil i filmový klasik s Burtem Lancasterem a Deborah Kerrovou, se toho děje opravdu hodně. V rámci jedné roty sledujeme seržanta Milta Wardena udržujícího tajný poměr s nespokojenou manželkou svého kapitána, zatímco mladý vojín Robert Prewitt bojuje s výčitkami svědomí kvůli zranění soupeře v boxu a zároveň se snaží o vztah s prostitutkou. Další voják, Angelo Maggio, čelí šikaně i kvůli svému italskému původu, zatímco jiný vojín zápasí se svou homosexualitou – což je podzápletka, která se v hlavním ději téměř ztrácí. Libreto Billa Oakese a Donalda Rice tyto linie splétá přehledně, ale výsledek působí stále poněkud roztříštěně. Ženské postavy navíc působí jednorozměrně, a to i přes působivé výkony Carley Stensonové v roli kapitánovy manželky Karen a Desmondy Cathabelové jako Prewittovy milenky Lorene. Carley Stensonová jako Karen. Foto: Alex Brenner Představení se pyšní příjemnou a strhující partiturou díky Braysonově hudbě a Riceovým textům, k čemuž přispívají i výborná aranžmá a orchestrace hudebního ředitele Nicka Barstowa. I když některé písně slouží spíše k posunu děje než k zapamatování, najdeme tu řadu vrcholných čísel, jako je Prewittova „Fight the Fight“, rozhněvaná „I Love the Army“ nebo úvodní „G Company Blues“, v níž mladý mužský ansámbl předvádí obdivuhodnou schopnost perfektně zpívat během dělání sedů-lehů a kliků. Eve Polycarpou v roli majitelky nevěstince paní Kipferové vytěžila maximum ze své nostalgické balady „I Know What You Came For“ a později se připojuje ke Stensonové a Cathabelové v nejsilnějším a nejdojemnějším čísle celého kusu, „The Boys of ‘41“. The Boys of 41. Foto: Alex Brenner Úspěch těchto čísel do značné míry stojí na schopnostech obsazení a precizní režii Bretta Smocka. Jonathon Bentley vyniká jako vnitřně rozervaný Prewitt po boku Adama Rhys-Charlese v roli Wardena a Jonnyho Amiese jako buřičského Maggia. Alan Turkington se v roli kapitána Dany Holmese s precizně střiženým knírem ukazuje jako rozený důstojnický typ. Díky energické a chytře propracované choreografii Cressidy Carré zaplňuje inscenace malé, členité pódium pohybem a energií v minimalistické scéně Stewarta J. Charleswortha, jíž dominují dvě symbolické palmy a ocelové nosníky, po kterých herci šplhají. Tato revize sice nedosáhla k novým vrcholům, ale za zhlédnutí stojí především díky brilantním výkonům talentovaného mladého obsazení. Odtud až na věčnost se uvádí v Charing Cross Theatre v Londýně do 17. prosince 2022. REZERVOVAT VSTUPENKY NA ODTUD AŽ NA VĚČNOST