RECENZE: Na Hromnice o den více (Groundhog Day), Old Vic Theatre Londýn 2023 ✭✭✭✭✭

Naše divadelní kritička Libby Purves (aka theatreCat) recenzuje návrat muzikálu Na Hromnice o den více do londýnského divadla Old Vic.

Na Hromnice o den více (Groundhog Day)

Old Vic Theatre

5 hvězdiček

Rezervovat vstupenky

VÍTEJTE ZPĚT V PUNXSUTAWNEY

Sedm let po premiéře v Old Vicu, která vynesla řadu cen Olivier, a po pauze vynucené pandemií i nezaslouženě krátkém angažmá na Broadwayi, je to tu znovu. Hurá! Tim Minchin – chytrý jako Sondheim a melodický jako Gershwin – složil hudbu a texty k přepracovanému scénáři Dannyho Rubina podle slavného filmu. Proměnil tak vtipnou, originální, ale vcelku zapomenutelnou komedii v něco mnohem hlubšího a velkolepějšího. Je to hlučné, radostné, strhující a moudré: moderní mýtus se vší absurditou i noblesou příběhu o vykoupení.

Úplně jsem zapomněla, jak moc miluji opulentní produkci Matthewa Warchuse. Přitrouble blažený úsměv se mi na tváři rozlil hned od úvodní balady o jaru a prvního pohledu na ty maličké svítící domečky (scéna Roba Howellse je naprosto rozkošná, městečko doslova obklopuje dění na jevišti). Ironicky přitom těží z nostalgického obrazu americké hlavní třídy, zatímco náš hrdina v úvodu Punxsutawney opovržlivě častuje písní o tom, že není nic depresivnějšího než maloměsto. V úžasném reji hromničního festivalu se pak hrdinou stává samotná company: komunita lidí prostých a nepředstíraných.

V hlavní roli se vrací neodolatelný Andy Karl jako Phil, hvězdný televizní meteorolog, odsouzený k nápravě své arogance tím, že musí každý den znovu prožívat 2. únor v díře, kterou nenávidí. Má skvělou a podmanivou novou partnerku v Tanishi Spring, která hraje utlačovanou produkční Ritu. Eve Norris pak doslova zastaví show Minchinovou melancholickou písní o údělu „být tou Nancy... pěknou holkou na jednu noc“ v příbězích lhostejných mužů. V druhé polovině, kdy show nabývá na hloubce, přijde další mrazivý sólový moment. Andrew Langtree jako ovdovělý pojišťovák vyjadřuje hrdinství obyčejného člověka a jeho nenápadné vytrvalosti v kratičké stopě připomínající Smrt obchodního cestujícího: „Klopýtáš dál vstříc hasnoucímu slunci... neboj, noc nakonec přijde.“

Minchin, který v Matyldě dodal Dahlovu světu vřelost, kterou autor sám postrádal, to dokázal i s touto proměnou. Inscenace je dravá, hlučná a s postupujícím Philovým pocitem pasti čím dál zběsilejší, ale zároveň se nestydí dotýkat zoufalství i naděje, které nás dělají lidmi. Hudba rozšiřuje chytrý příběh do velkého zářivého mraku filozofických a morálních otázek, to vše proložené geniálními vtipy, brilantními texty a vtipnou choreografií.

Andy Karl v centru dění je zázrak neutuchající energie. Jeho pohybová komedie je neodolatelná – od počátečního arogantního atletismu až po manické pokusy o útěk či rozptýlení (scéna s opileckým náklaďákem je mistrovským kouskem režie a osvětlení). Jsou tu i drobné momenty: když ráno pronese větu „budou rána, kdy vás totálně porazí i tkaničky u bot“, z nadšeného publika se ozval kolektivní povzdech porozumění.

Nevšimla jsem si žádného varování před tématem sebevraždy, ačkoliv tam možná byla – a skládám poklonu divadlu Old Vic, že na tuto notu příliš netlačí. Způsob, jakým Phil z onoho zoufalství znovu „vstává z mrtvých“, je podán s letmou elegancí. V nočních můrách, které se rozvíjejí, je však cítit skutečný děs, zatímco sekvence, kdy Phil hledá pomoc (reiki, polévka, izotopy, klystýry... „nevím, co to plácám, ale ten chlap je zoufalej a platí“), v naší době posedlé duševním zdravím vyvolává salvy smíchu. A jako bývalá mladá žena musím dodat, že opakované pokusy o svedení Rity ve stylu „Sliding Doors“ jsou snad ještě zábavnější.

Ale jak jsem napsala už před sedmi lety, i přes veškerou slávu jednotlivců je to právě ten skákající, vířící a zpívající lidský guláš místních, který vás chytne za srdce: úředníci, dělníci, muzikanti, účastníci karnevalu, babičky i budižkničemové. Celý soubor zpívá radostné hymny o jaru a naději, oslavující nevinnou lidskou maloměstskost, kterou moudří bohové mýtů trestají Phila za to, že jí pohrdá. Není moc představení, kde uvidíte obřího sviště hrát na bubny a zároveň pocítíte slzavé odhodlání žít lépe. Minchinovo kouzlo.

Na Hromnice o den více se v Old Vic Theatre hraje do 19. srpna.