RECENZE: Ink, Almeida Theatre ✭✭✭

Tony Turner, Bertie Carvel, Geoffrey Freshwater, Richard Coyle, Jack Holden, Tim Steed ve hře Ink (Inkoust). Foto: Marc Brenner Ink Almeida Theatre 29. června 2017

3 hvězdičky

Rezervovat vstupenky Bulvární deník The Sun je v dobrém i ve zlém srdcem britského bulváru déle, než si většina z nás pamatuje. Své čtenáře baví i pobuřuje senzačními a necitlivými příběhy. Tato látka si už dlouho říkala o fiktivní zpracování, takže není divu, že přitáhla pozornost Jamese Grahama, autora vysoce ceněných her jako The Vote či This House a vynikajícího dramatu Coalition, v němž zářil Bertie Carvel. Carvel se objevuje i v Grahamově novince Ink jako australský megamagnát Rupert Murdoch, celosvětově nejznámější tiskový baron. Murdoch je však pouze katalyzátorem tohoto příběhu, který ukazuje, jak se z bezvýznamného plátku stal díky drzosti a výjimečnému PR fenomenální úspěch.

Bertie Carvel (Rupert Murdoch) a Richard Coyle (Larry Lamb) ve hře Ink. Foto: Marc Brenner

Děj začíná v roce 1969, kdy Murdoch (Bertie Carvel) kupuje skomírající deník The Sun, v té době žalostný odštěpek Daily Mirroru, který byl rád za pár set tisíc čtenářů denně. Do čela listu si vybere Larryho Lamba (Richard Coyle), mazaného a mediálně zběhlého editora z Mirroru, a vyzve ho, aby do roka v prodejích překonal své bývalé působiště. Tento neuvěřitelně obtížný úkol ztěžuje personál okleštěný na minimum, který bojuje s nedostatkem originálních nápadů, a také smluvní doložka, podle níž musí první číslo vyjít jen pár týdnů po koupi. Lambův narychlo poskládaný tým však překonává očekávání a prodeje vytrvale rostou. Aby však Mirror skutečně porazili, musí ovládnout představivost veřejnosti, a Lamb je pro ponížení svých bývalých zaměstnavatelů ochoten udělat cokoliv.

Tim Steed, Justin Salinger, Sophie Stanton a Richard Coyle ve hře Ink. Foto: Marc Brenner

Carvel a Coyle jsou ve své nejlepší formě. Carvelův předčasně zestárlý Murdoch s tváří zkřivenou do věčného pohrdavého šklebu diváky baví i děsí zároveň. Bravurně zachycuje paradox muže s nenasytnou touhou po moci a vlivu, kterého však pozornost veřejnosti odpuzuje. Lamb v podání Richarda Coylea je ústřední postavou a jde o nesmírně přesvědčivý a charismatický výkon. Jeho pojetí mluví o člověku s upřímnou snahou konat dobro, kterou však korumpuje nezkrotná touha po pomstě novinám, jež jím pohrdly. Hra těží i z řady skvělých výkonů ve vedlejších rolích, zejména Sophie Stanton jako bystré a rázně editorky „ženských stran“ paní Hopkirkové, a Tima Steeda v roli precizního Bernarda Shrimsleyho, jehož dokonalý komický timing vyvolával na každou repliku téměř pavlovovskou reakci.

Ink je místy nesmírně vtipný. Pasáž, v níž tým zkoumá, co lidé opravdu chtějí – včetně věcí zdarma, předpovědi počasí na straně dvě a sexu – je naprosto kouzelná, zatímco debata o „kalhotách v plechovce“ v podání Carvela a Coylea mě přivedla k záchvatům smíchu. Grahamův scénář je nejen velmi vtipný, ale protkaný skvělými glosami. I přes všechny své kvality však Ink působí spíše jako série scének než jako jeden ucelený, plnokrevný příběh. Vývoj postav je poněkud povrchní – například Murdochův odpor k některým pikantnějším prvkům novin nebo Lambův rozpor mezi politickým přesvědčením a horlivou oddaností úkolu jsou omezeny na jednotlivé scény a poté často zapomenuty.

Tony Turner, David Schofield (Hugh Cudlipp) a Rene Zagger (Lee Howard) ve hře Ink. Foto: Marc Brenner Při zkoumání fascinující historie The Sun se Ink podle mého názoru až příliš rozmělnil. Dočkáme se diskusí o povaze vyprávění příběhů, vykreslení dynamiky mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, necitlivého zpravodajství o senzačním únosu i vzestupu dívek ze „Strany 3“. Časem jsem zatoužil po hlubším vhledu do toho, jak závratný a morálně otupující život v redakci The Sun ovlivnil životy novinářů, šéfredaktora a majitele. V tomto ohledu patří k vrcholům Lambovy interakce s bývalým šéfem Hughem Cudlippem (vynikající David Schofield) a také výstupy modelky deníku Stephanie Rahn (Pearl Chanda), jejíž lidskost naplno zazáří v silné předposlední scéně. Nicméně tyto odbočky až příliš často slouží jen jako výklad historie listu či Murdocha samotného, což graduje finále plným historických narážek pro zasvěcené. Ve výsledku jsem se cítil lehce neuspokojen, byť pobaven a poučen. Zatímco na děj se mohou názory různit, jen těžko lze najít někoho, koho by neohromila úchvatná scéna Bunny Christie. „Katedrála“ z židlí, stolů a kartoték je orámována obřími televizory, které se hrozivě tyčí nad jevištěm a zobrazují svět plný okázalosti, chaosu a špíny. Spolu se zvukovými plochami Adama Corka, které šíří vzrušení i zlověstné tóny, je Ink nepopiratelnou podívanou. Jde o zábavné a objevné ztvárnění toho, jak Murdochova koupě The Sun a dosazení Larryho Lamba do čela redakce vedly k podobě listu, jakou známe dnes. Vynikající vlastnosti hry – skvělé obsazení v čele s Richardem Coylem a Bertiem Carvelem, břitký vtip a dokonalá scéna – pro mě byly poněkud zastíněny vyprávěním, které se soustředí na příliš mnoho faktografických střípků na úkor lidského dramatu. Přesto věřím, že se názory diváků budou oprávněně různit – užít by si ji měl každý, ale jsem si jist, že mnozí náročnější diváci ji budou považovat přímo za spektakulární.

REZERVUJTE SI VSTUPENKY NA INK V ALMEIDA THEATRE