RECENZE: Itch, Holland Park Opera ✭✭✭✭✭

Tim Hochstrasser hodnotí světovou premiéru opery Itch, kterou si objednala a uvádí Opera Holland Park.

Adam Temple Smith (Itchingham), James Laing (Berghahn) a Natasha Agarwal (Jack). Foto: Craig Fuller Itch

Opera Holland Park

5 hvězdiček

Webové stránky Opera Holland Park

Ačkoliv bychom měli nové opery v principu vždy vítat, realita bývá občas spíše povinností než potěšením. Nic takového však neplatí pro tuto světovou premiéru v Opeře Holland Park. Jamesi Cluttonovi a celému souboru patří obrovské uznání za to, že toto nové dílo pro svou hlavní scénu objednali. Jejich důvěra se plně vyplatila a tato opera si zaslouží mnoho dalších příležitostí, aby se pevně usadila v operním repertoáru.

Opera „Itch“ (Svědění) vychází z románů Simona Maya, které zde do úderného, vtipného a přístupného dvouaktového libreta adaptoval Alasdair Middleton. Hudba Jonathana Dovea je zapamatovatelná, stylově rozmanitá a využívá komorní orchestrální obsazení. Vlivy Brittena, Mozarta či Philipa Glasse jsou jasně patrné, ale Dove vtiskl dílu vlastní pečeť díky pružnému hudebnímu podkladu, který plynule přechází v působivé árie a propracované ansamblové vrcholy.

Natasha Agarwal jako Jack. Foto: Craig Fuller

Příběh se točí kolem dobrodružství teenagerů Itchinghama Lofteho (přezdívaného „Itch“) a jeho sestry Jack a je vyprávěn především z jejich perspektivy, ačkoliv širší souvislosti, zejména environmentální témata, jsou zásadní a důležité pro nás všechny. Itch je nadšeným sběratelem všech 118 prvků periodické tabulky, což ho k nelibosti rodiny často přivádí do potíží. Během prázdninové brigády ve starém cínovém dole se seznámí s plážovým tulákem, který narazil na vzorky připomínající uran. Tyto kameny vzbudí zájem učitelů v Itchově škole – jeden z nich v nich vidí šanci, jak se zavděčit místnímu komerčnímu gigantu „Greencorps“. Společně vycítí příležitost využít nový prvek k výrobě čisté energie, nehledě na rizika nemoci z ozáření. Závěrečná část dramatu se mění v thriller, v němž se tyto dvě skupiny snaží na nálezu profitovat, zatímco Itch a jeho sestra chtějí kameny vrátit zemi tím, že je pohřbí hluboko v dole.

Jak napovídá tento stručný souhrn, děj opery je nabitý akcí. Aby vše fungovalo, je zapotřebí pečlivý scénický návrh. Zde patří uznání režiséru Stephenu Barlowovi a scénografce Frankie Bradshawové, kteří přišli s brilantně elegantním a přitom prostým řešením. Všechny prvky periodické soustavy jsou na scéně zastoupeny v řadě plexisklových boxů v tradičním uspořádání. Některé úrovně vystupují do prostoru a vytvářejí lávky, které slouží jako školní laboratoř, sídlo firmy nebo dokonce interiér auta. Předscéna kolem orchestru je pak poseta sutí, která představuje důl, pláž i další přírodní prostředí. Na tuto scénu světelný designér Jake Wiltshire promítá různé barvy a symboly prvků podle potřeby. To vše vytváří pestré, ale soudržné prostředí, které dává ději pevný základ.

Itch v Opera Holland Park. Foto: Jake Wiltshire

Z orchestřiště vše řídí dirigentka Jessica Cottis, která s precizní elegancí drží pohromadě mnoho vokálních a nástrojových vrstev. Doveova orchestrace je jako obvykle citlivě vyvážená vůči zpěvákům, přesto vyžaduje velkou koordinaci, aby vynikly všechny barvy a linky, což Cottis zvládá s naprostým přehledem. Hráči City of London Sinfonia se rovněž předvedli v nejlepším světle, přičemž každý z nich dostal během večera prostor k důležitému sólovému výstupu.

Obsazení musí podat vysoký výkon, někteří ztvárňují i více rolí. Adam Temple-Smith v titulní roli vypadá i hraje na svůj věk přesvědčivě a přitom disponuje dostatečně silným tenorem, aby utáhl tuto obrovskou roli napříč rozsáhlými pasážemi textu a hudby. Fyzické nároky jsou rovněž značné, včetně zpěvu v posledních deseti minutách, kdy je částečně ponořen v zatopené důlní šachtě. Většinu své dosavadní kariéry strávil v Německu a po tomto výkonu doufejme, že ho na britských scénách uvidíme častěji.

Adam Temple Smith (Itchingham) a Eric Greene (Nicholas). Foto: Craig Fuller Zdatně mu sekunduje Natasha Agarwal, která navazuje na své dřívější role v Opeře Holland Park. Její Jack je rázovitá a nezkrotná postava, která skvěle doplňuje zpočátku váhavější postoje jejího bratra. Další vynikající výkon předvádí Rebecca Bottone, která hraje jak jejich matku, tak šéfku Greencorps Roshannu Wingovou. Druhá jmenovaná role je protkána stratosférickými koloraturami, které svou zlotřilostí i barvou připomínají Mozartovu Královnu noci. Bottone ji podala s bravurní suverenitou.

V jemnějším kontrastu se představila stálice opery Holland Park Victoria Simmondsová v roli laskavé učitelky, které leží na srdci především zdraví naší planety. Podobně konejšivý a uklidňující charakter vtiskl roli otce Nicholase Lofteho Eric Greene, jenž v posledních minutách přednese strhující závěr. Ale každé dobrodružství potřebuje přesvědčivého padoucha, a v tomto případě si zasloužený sborový pískot při děkovačce vysloužil Nicholas Garrett. Jeho ztvárnění frustrovaného a zahořklého vědce Flowerdewa bylo nepropracovanějším a nejdetailnějším portrétem večera.

Itch v Opera Holland Park. Foto: Jake Wiltshire

Tuto vynikající sestavu doplnily dvě dvojrole – Robert Burt skvěle odlišil typického drsňáka od idealistického majitele dolu a kontratenor James Laing byl – nebýt vousů a hlasu – téměř k nerozeznání v rolích tuláka Cakea a sofistikovaného firemního agenta Berghahna.

Nenechte si ujít toto pozoruhodné a podnětné dílo v tomto svěžím nastudování, dokud je ještě čas. A pokud to nestihnete, doufejme, že se brzy objeví na repertoáru i jinde.